Svět seniorů

Nevšední večeře pro všední den  - tak to není můj výmysl, to je  podtitul jedné blíže nespecifikované knihy. Lákavý, že. Která z nás by nechtěla mít uvařeno nejen originálně, chutně, za málo peněz, ale hlavně rychle.Jenže, jako obyčejně je všechno jinak.

Tak vánoce jsou za námi.... Nebudu se tu ale zabývat vánocemi, letos u nás proběhly zcela netradičně díky mé nemoci. Neuklízeli jsme, jídlo bylo v duchu " uvařili jsme za vás " - tedy kupované - a vlastní slavení se v podstatě nekonalo.Ležela jsem v posteli a bylo mi bídně. Jediný luxus, který jsem si po opadnutí horečky dopřála, byla hudba.

 Dnešní večer se opravdu vyvedl.... A jak souvisí s Urbanem, Santinim a Plasy? Jednoduše - zcela nečekaně se totiž v televizi objevil  film. Už z názvu je možno tušit první souvislost - jmenoval se Santiniho jazyk. Režisér Strach námět čerpal z románu Miloše Urbana - druhá souvislost a protože se část jeho děje odehrává   v Klášteře Plasy, tak je jasná i třetí souvislost.

 Tak tohle jsou fotografie z dnešního rána. Takhle to totiž u nás vypadá.

Budím se brzy, ještě za tmy, ale vstávat se mi nechce.Není divu, ve městě již řadu dní kraluje smog, mlhavo, lezavo, zataženo, zima - sluníčko se prakticky neukáže. Koho by tedy lákal takový den. Chvíli se ještě povaluji a pak upoutá můj pohled okno.

A hned mám lepší náladu. Chlad a zima totiž do rána vytvořily mezi oknem ze sražené páry kytičku.

Tak jsem dneska opět vyrazila.  Nějak mi bylo doma smutno a tak bez ohledu na počasí jsem se vydala ven. Znáte to,  všechno na vás začne padat a vy to musíte   něčím přehlušit, vyvážit, kompenzovat ..... Zkrátka jít mezi lidi. Což ve městě není problém.