Svět seniorů

  Tak a už víte, proč jsem se tu tak dlouho neukázala. Ne že bych na Svět seniorů zanevřela, to určitě ne. Jen mne zcela zaměstnala moje "kouzelná bedýnka ".

To mají mužští nejraději, jak se to kutálí, tak jsou hned ve varu.A pro to kulaté jsou schopni udělat snad cokoli.

Sedím tu u počítače a přemítám..... Znáte ten pocit, kdy má člověk v duši tak nějak prázdno, kdy má pocit, že se ocitl tak trochu ve slepé uličce? Za oknem už je tma, jen v dálce na sídlišti svítí několik oken, malá lampička ozařuje klávesnici a já jen sedím a sedím a sedím. A v hlavě prázdno a myšlenky, které se tak nějak loudavě dostavují stále probírají to stejné. Je vůbec dobré a vhodné otevírat se světu, dávat své pocity a myšlenky v plen? Jak je ten svět vůbec bude přijímat? Budou ho vůbec zajímat?

Polední klid - nelekejte se, není to historka z pionýrského tábora! Kdepak. Polední klid, tak to je čas, kdy máma po obědě zasedne do křesla a buď rovnou spí nebo jenom odpočívá. Tedy čas, kdy i já mám konečně klid, a protože je to klid po poledni, tedy obědě, je to "polední klid". Čas, který mám alespoň trochu pro sebe.

Každá žena pořádná v dvanáct hodin oběd má.

Připrav v kuchyni vše čistě, jídlo bude chutnat jistě.

Velikonoce jsou za dveřmi. Ano, už na ně opravdu klepou i když mám pocit ,že ještě včera jsme slavili Vánoce.  Čas pádí mílovými kroky, ani se nenaděješ a je fuč.  Krásně to vyjádřil Clive Barker v románu Mysterium - cituji:

  Nevím, zda jste si všimli, ale už je to tu. Ano, dnes večer kolem 11 hodiny se přehnala nad Prahou první letošní bouřka. Tedy alespoň první, mnou zaregistrovaná! A to je neklamné znamení, že jaro už je opravdu za dveřmi. Vím, že bouřky se vyskytují i v zimě, ale jen vyjímečně a ojediněle, jejich pravý čas je tak trochu jaro, hlavně léto a někdy i podzim.

 Svět seniorů - internetové stránky. Určené přímo nám, seniorům. Vytvořili je lidé, kteří ještě zdaleka mezi seniory nepatří a přesto se rozhodli nám seniorům tímto vyjít vstříc. Za to jim patří dík.

Ono ale nestačí pouze stránky vytvořit, musí také žít!!!  A to už je plně na nás, na seniorech, zda stránky budou poutavé a zajímavé, zda přilákají nové a nové návštěvníky a zda se z těchto nových stanou pravidelní. A jak to zařídit? Je to jednoduché, psát, psát a psát.

Dvojník, nádherná představa. Po světě chodí člověk, který je stejný jako já, řeknete si, nebo alespoň tak trochu jako já. A možná v duchu toužíte takového člověka potkat. Jen tak ze zvědavosti. Můj táta toto " štěstí " má. Opravdu, má dvojníka!  To ale musím začit pěkně od začátku.

Tak toto je má vlastnoruční fotka mého vlastnoručně  pěstovaného kaktusu. Opravdu nevím, zda se kaktus dá nazvat květinou. Kvete sice nádherně, ale většina z vás si určitě pod květinou představí něco úplně jiného. Je to ale " květina" , kterou každému vřele doporučuji. Naprosto nenáročná, dokonce, i když se jí v podstatě nevěnujete, odmění vás překrásným květem.