Svět seniorů

Tak toto je akvarium mého vnoučka.  Dlouho po něm toužil, a protože vysvědčení na konci roku měl velmi pěkné, tak mu druhá babička s dědou nové koupili.

Je zajímavé, že většina dětí touží po tom mít doma nějaké zvířátko.Většinou se jedná o pejska, ten bych řekla že je první v pořadí, tam je ale nutno velmi zvažovat, zda příchod štěňátka do rodiny nezpůsobí spíše starost než radost. I moji vnoučci zažili pejska, ne že by přímo oni nějakého dostali, ale narodili se do rodiny, kde už pejsek byl. Dožil se úctyhodného věku, l6 let a zemřel stářím. Po pravdě ale musím říci, že ač velmi milován, neměl podmínky k životu až tak ideální. Dokud byl mladý, tak ano, pak ale přišli děti, rodiče oba začali chodit do práce a pes byl většinu dne doma sám.I s venčením byl problém, zůstalo to na rodičích a možnostech jejích pracovní doby, kluci byli ještě malí a bydlí přímo v centru Prahy v místě, kde je veliký provoz na silnicích. A tak, když  odešel do psího nebe, žádný další už se neobjevil. Jenže touha dětí po zvířátku je snad věčná. A mladší vnuk pod vlivem kamarádů zatoužil po pískomilech. Dostal, za odměnu, také se velmi dobře učí. A je až dojemné, jak se dokáže s těmi malými hebounkými kuličkami mazlit. Má tři, dva hnědé, jeden z nich má navíc tmavší chloupky na hrudi a jednoho úplně černého, takového čertíka.

Mají se dobře, často je pouští v předsíni proběhnout, což mají velice rádi. A chytří jsou, až je to k nevíře. Když odjíždějí na dovolenou a já je mám na hlídání a krmení, tedy i na proběhnutí, mám obrovský problém je pochytat a dát zpátky do klece. Nic na ně neplatí, ani mlsky, ani otevřená klec. Zkusila jsem tedy fintu, do zavařovací lahve jsem dala jejich nejoblíbenější zrníčko a ejhle, vklouzl tam. Ihned jsem lahev zakryla a jednoduše ho do klece vysypala. A radovala se - přelstila jsem je. Jenže, oni jsou chytří, pamatovali si to a už vícekrát do lahve nevlezli - to si raději ten mlsek odřekli.

Pak ale starší vnuk přišel s tím, že on by chtěl také nějaké svoje zvířátko a tak se nadchl pro akvarium. A musím říci, že oba kluci, když se pro něco nadchnou, tak se vším všudy. Protože oba celkem hodně a rádi čtou, tak si ihned pořídí nebo vypůjčí příslušnou knihu, aby věděli co a jak. Tak jsem se i já dozvěděla, jak se vlastně akvarium zakládá, že jsou lepší na dno kamínky než písek, že je třeba při výběru rybiček dbát na to, aby se snesly, aby jich nebylo moc ....zkrátka, je to hotová věda.Ale vyplatilo se, vnouček si nejprve vlastnoručně na chatě přesil a vymyl drobné kamínky z písku, rozřezal kořen stromu do tvaru, který se mu líbí a vydrhnul ho. Pak si darované akvarium vymyl, nakoupil vodní kytky a nechal to všechno tak nějak ustát. A nakonec zakoupil rybičky. A výsledek je opravdu pěkný. A o to více, že si to všechno zařídil sám.

A já-  já mohu rybičky a akvarium vřele doporučit ostaním, pokud jejich dítě chce nějaké zvířátko. Je sice pravda, že si rybičku nepohladíte, že vás nepoběží přivítat, ale pohled do akvária stojí za to. A  tak, když mám možnost se za vnoučky jít podívat, se u akvaria usadím, pozoruji, jak si tam krásně plují, jak tam v rohu probublávají vzduchové bublinky a od nich se rostlinky mírně komíhají ..... A věřte, je to balzám na nervy. A jsem moc ráda, že si vnouček našel takovou zálibu.