Svět seniorů

Kousek tohoto Betlému jste už viděli jako vánoční pozdrav všem. Je to náš domácí betlém, taťka ho vyřezal z překližky když byly děti ještě malé. Dosud slouží, i když některé postavičky už pohltil zub času nebo se poztrácely. A některým ke zkáze dokonce pomohl ohýnek. Ano, ohýnek, to když si moje malá dcera vystlala betlém vatou, aby figurky stály ve sněhu. Bylo to moc hezké, ale jen do té doby, než vedle rosvícená svíčka se při honění nějak svalila - a to byl mazec. Vata vzpála a než jsme to stačili uhasit, některým figurkám plameny upálily nohy. Od té doby se figurky musí spokojit jen s holou podlahou.

Protože mám betlémy moc ráda, tak jsme s taťkou v rámci novoroční procházky zavítali na Jungmannovo náměstí v Praze, kde je vedle kostela každý rok výstava betlémů. Sejdete po několika schodech a už vás obklopí ta pravá vánoční atmosféra.Betlémy, kam se podíváš,   střídají se s ozdobenými vánočními stromky nebo alespoň smrkovými větvemi.

Každý betlém je jiný, hlavně je veliký rozdíl v použitém materiálu. Kromě klasických vyřezavaných ze dřeva, jsou hlavně papírové všeho druhu, tedy z figurek  i jen stojací,  v podstatě vlastně obrázek.A pak vyráběné ručně babičkami , tedy háčkované, ze šustí, pečené, z korálků, z vatových postaviček, pletené, malované na kameni....Je jich opravdu mnoho a co je velmi zajímavé, většina je zasazena do víceméně orientální krajiny, což je asi dobře, ale jsou i takové, jako ten můj, podle kterého se Ježíš narodil na sněhu. A vůbec nejabsurdnější je papírový betlém z vystřihovaných figurek vydaný v časopisu Práce - tam věřte nebo ne Ježíš má kravatu a je oblečen v saku a Marie ve společenských šatech. Ohromilo mne to, pak jsem si ale řekla, že v době mého mládí bylo všechno možné. Jenže informace paní, která prodává na výstavě pohledy a měla by tedy o vystavených betlémech něco vědět,  prozradila, že je to betlém z první republiky tak kolem 1936. Styl oblečení figurek by tomu odpovídal, tak nezbývá jen věřit, ale po pravdě při pohledu na takový betlém se dostaví všechny pocity - od údivu přes smích až po smutek .V každém případě je ale na výstavě jediný.Vrcholem jsou samozřejmě velké mechanické betlémy, u kterých zejména děti   postojí nejdéle. A člověk si docela rád vyslechne , jak se dědeček snaží vysvvětlit malému vnoučkovi, odkud  a kam vlastně teče ten potůček, co pohání mlýnské kolo.Nic nepomáhá, že přece tady v tom korýtku, že ze skály nebo tam vzadu za tím kopečkem , vnouček  se znovu a znovu ptá a odkud  a kam..... a dědeček  se potí.

Prostě po shlédnutí celé výstavy má člověk chuť si také takový nějaký malinký betlémek  vyrobit. Takže - příští rok budu také pracovat, zůstane ale asi jen u ozdob na stromeček, pravděpodobně háčkovaných hvězdiček Na ty si troufnu, třeba takové vyrobené z ořechových skořápek bych nedokázala, i když se mi moc líbily.

Bohužel jsme ale na výstavu zašli až po vánocích, takže výzdoba z jablíček, pomerančů a jiného ovoce byla už hodně povadlá a chyběla její typická vůně.A některé exponáty působily trochu zaprášeně.Také vánoční pohledy, mimochodem velmi pěkné a neobvyklé - kus  5  Kč, jsme už   nevyužili. A tak jsem si jen tak pro radost koupila  pohled se dvěma lyžníky, je optimistický, na jejich tvářích je jasně vidět radost z lyžování.....