Cesta vlakem. Řeknete - nic zvláštního, každý z nás přece něco takového někdy absolvoval. Jistě, v tom máte pravdu, ale určitě každý z nás jí prožíval po svém. No zkuste se někdy porozhlédnout kolem sebe. Hned v prvním boxu se krčí starší pán, neodkládá si ani bundu ani čepici - první box volil proto, aby průvan z otevřeného okénka v jiném boxu ho nezasáhl. A už vytahuje noviny, při nich cesta rychleji uběhne , trasu přece tak dokonale zná, není třeba ji sledovat,jezdí tudy již řadu let. Chvilku je prohlíží, brzy ale nezvozně odloží a zadívá se do protějšího boxu. Tam sedí maminka se dvěma kloučky - jsou neposední, šmejdí, pokřikují na sebe. Trasu sice neznají, jedou tudy zřejmě poprvé, ale pohled z okénka je nezajímá.Teprve svačina je uklidní. Přes uličku podřimuje nějaký dělník, asi jede z práce a únava udělá své. A úplně na konci vagonu dvě paní hlasitě prožívají znovu včerejší den
Já trasu také dokonale znám, jezdím tudy již řadu let, přesto pokaždé pečlivě sleduji, co je nového. Vždy se posadím na pravou stranu po směru jízdy, to proto, že železnice po výjezdu z Prahy kopíruje nejprve řeku Vltavu a pak i Sázavu. A již srovnávám..... Cestou ještě po Praze se hodně změnilo, vyrostly nové domy, staré se bourají, na jižní spojce vyrostl Mac Donalds, nová benzinová pumpa, auta jsou moderní, rychlá, některá dokonce jedou rychleji než vlak. Po průjezdu Branickým nádražím to ale přijde. Místo, které vždy neopomenu pozorovat. Je to místo paradoxů a rozporů dnešní doby. Na zcela malém a krátkém úseku podél trati se totiž setkávají dva světy - naprosto rozdílné a nesrovnatelné. První je svět golfového přírodního hřiště, které bylo vybudováno přímo na břehu Vltavy. Z okénka spatříte parkoviště plné luxusních automobilů, za vchodem trénují údery golfovou holí začátečníci a nováčci - ti pokročilí procházejí hřištěm podle jednotlivých branek, zcela soustředěni na hru, jen občas pohledem zavadí o projíždějící golfové vozítko, které za nimi vozí nezbytnou golfovou výbavu. Do tohoto světa také patří luxusní tenisové kurty, které jsou z druhé strany železnice. Nechybí tu ani restaurace s ubytováním, to pro ty, kteří se chtějí tenisu věnovat více dní, pro jejich rozptýlení je v komplexu také zabudovám velký venkovní bazén, který se dá v případě nepřízně počasí zakrýt skleněnou střechou. A mezi oběma komplexy je ten druhý svět. Přímo na náspu trati totiž již několik let táboří bezdomovci. Mají tu svůj "byteček "ohraničený několika šnůrami mezi stromy, na kterých větrají deky, pod kterými spí nebo suší prádlo,možná vyprané ve Vltavě nebo jen mokré od deště - kdo ví ... Sedí okolo ohníčku na několika židlích všeho druhu, pokuřují a sledují dění na golfovém hřišti............
Vlak projel, z okénka je vidět stezku pro cyklisty a bruslaře, která pokračuje dál podél řeky. A člověku zůstane v hlavě paradox, který právě viděl a nutí ho přemýšlet.Teď je zima,golfové hřiště i tenisové kurty jsou opuštěné. Také bezdomovci se přesunuli někam, kde je tepleji. Ale pohled z okna vlaku na šnůry mezi stromy vyvolá otázku - vrátí se sem na jaře zas a budou všichni ? Golfové hřiště i tenisové kurty se určitě zaplní .....
datum: 1. Února 2009 - 22:39 | autor: Akčibab
Dnes je:
Pátek 18.05.2012
Svátek má:
Nataša
Poslat přání?
Již brzy
Souhrnné RSS: Aktuální články | Nové zprávy | O čem diskutujeme | O čem píšeme?
| | Mapa webu
© 2007 PLUS DESIGN & MARKETING s. r. o. | O provozovateli | Reklama na našem webu | Partneři | Nápověda | Používáme náhledy Thumbshots
Pro gosku a korinu
7. Února 2009 - 14:54 — AkčibabDěkuji za odezvu, i já velmi ráda jezdím vlakem. A nejvíce mne pobavilo, jak Korina píše o dětech, že rády jezdí vlakem. Mám stejnou zkušenost, moji vnuci jezdí od malinka všude autem a na dovolenou i někdy letadlem, ale když jedou s námi na chatu o prázdninách, tak přestože rodiče autem vezou do chaty zásoby a oblečení, tak kluci jedou s námi vlakem a absolvují ten děsivý kopec od nádraží do chaty. Stejnou zkušenost mám i s jídlem, když vaříme na chatě tak to jdou nejvíce obyčejná jídla, bramborové šišky, krokety se špenátem, škubánky, špagety se sýrem, rajská, sladké ovocné knedlíky , nudle s mákem, bramborák , hrachová kaše a pod. - to proto, že je to dnešním dětem vzácné, rodiče dělají spíše minutky nebo všelijaké rychlovky. Dana Dagmara
Jízda vlakem -Korina
6. Února 2009 - 5:27 — korinaTaky ráda vzpomínám na jízdu vlakem, který jsme dříve hodně využívali. Když byli moje děti malé jezdili jsme do Dachové u Hořic každý rok na dovolenou.Uplně to vidím dvě malé culíkaté holčiny , každá na zádičkách batužek, z kterého vykukovala panenka a o něco starší syn již s batohem větším. No a jejich mamina s batohem tak velikým že jsem se bála předklonit , abv mě nepřeletěl přes hlavu. A ted do toho vlaku vylézt , už to byl problém. Sundat batoh , holky jednu po druhé vyzdvihnout nahoru , pak kluk, jeho batoh, muj a nakonec já.a to jsme absolvovali třikrát. V Turnově přestup na Hrubou skálu, výstup v Hořicích, hurá na autobus do města a z města autobusem na místo určené.No to byla pro mě dovolená , opravdu odpočinková. Vařit v chatě, přepírat v ruce prádlo atd. Ale děti byly u vody , v lese a moc se jim tam líbilo. A když už jejich věk tomu odpovídal, jezdilo se , zase vlakem na Máchovo jezero.Tam jsme jezdili asi 5 let pravidelně a ještě ted když jsou dospělí tak aspon na víkend, ale tomuto místu jsme věrni.I moje dcera ,která má procestovaný skoro celý svět, nedá na Mácháč dopustit a loni jsme tam užili pěkný týden.A tady je vyhlášený Viadukt v Novině, přes který denně jezdí vlaky.Je to unikátní práce tehdejších dělníku.A taky do Staré Paky jsme leta jezdili jak jinak než vlakem.Jo vláček je pro moje vnoučata vzácnost, ty vyrustají v autech a letadlech . A proto když přijedou sem za babičkou Eliškou jedeme do Liberce vláčkem a nebo my jedeme vlakem a dcera na nás čeká autem u vlaku.na určitém místě.Rozhodně je lepší cestovat vlakem než autobusem.Naposled jsem jela loni do lázní za Ostravu a čím jiným než Pendolínem. No řeknu vám to je super cestování. Letos s ním mám cestu opět naplánovanou. jo vláček to byl vynález !!!!! -Korina.
pro Akčibab
5. Února 2009 - 15:11 — goskaTvůj článek se mi líbí a vyvolal ve mně vzpomínky staré více než 50 let. Tehdy jsem jela několikrát z Braníku na chatu na Sázavu. Ty kurty ani další stavby tam ještě nebyly, ale cesta vedla nádhernou krajinou, na kterou dodnes vzpomínám. A ještě mám i jiné vzpomínky, ale nevztahují se k cestě vlakem. Dříve jsme jezdili se žáky na výlety do Prahy a bývali jsme ubytovaní v kempu za nádražím v Braníku. Odtud jsme jezdili tramvají č.3 až přímo na Václavák. Bylo to k nelibosti všech cestujících, protože nás jelo vždycky kolem třiceti, což byl skoro plný vůz. A protože mnozí byli poprvé v tak velkém městě, byli ze všeho první den trochu vykulení, ale brzy se z nich stali ostřílení cestovatelé v MHD. Bohužel jsme se často setkávali s ne zrovna příjemnými poznámkami ze strany spolucestujících, kteří žasli nad nezkušeností těchto dětí a mnozí nám dokonce dopručili, ať raději sedíme doma v Buranově. Tak na to moc ráda nevzpomínám.