Svět seniorů

Tak toto jsou mé čínské hůlky. Vyfotila jsem je specielně pro tento článek, pravda, trochu jsem je zakomponovala do zátiší, nikdy bych totiž nevěřila, že samotné vyfocené hůlky vypadají tak chudě.A proč vlastně čínské hůlky? To proto, že jsem se dočetla, jak vlastně byly vynalezeny. Já bláhová jsem se domnívala, že proto, že jíst malé kousky je estetické, a patří tedy k čínským zvykům jako malé nožky gejš, malé domečky a vůbec všechno co je miniaturní. Jenže, skutečnost je mnohem více realistická a obyčejná. Podle zdroje z jednoho staršího čísla časopisu Květy to vlastně způsobila stále více se rozrůstající populace !!! Ano, je to tak, byla stále více potřeba zemědělská půda, to aby se tolik lidí uživilo a v důsledku toho se kácely lesy. Tím ale zase byl nedostatek palivového dříví a tak bylo nutno vynalézt nový způsob smažení a vůbec úprav pokrmů. A přišlo se na to, že když se potravina nakrájí na malinké kousky, tak je velmi brzy na pánvi hotová. S nedostatkem dřeva také souvisí stůl jako luxus. Je to tak, ve staré Číně jen málokdo mohl vlastnit stůl z důvodů výše uvedených, a proto bylo nutné vymyslet takový způsob konzumace, který umožňoval v jedné ruce držet misku a v druhé něco, čím se pokrm bude dávat do úst. No a s přihlédnutím k malinkým soustům a zrnkům rýže byly hůlky na světě.

No řekněte, není to zajímavé? A musím si klást otázku, proč třeba nevynalezli lžíci, a pokud už byla vynalezena, proč ji nepoužívali? A hned se mi zase vrací to mé vysvětlení, hezčí, poetičtější - protože v Číně je vše malé, drobné a tudíž hezké, tak i malá soustečka nabíraná pěkně kousíček po kousíčku lépe pasují k drobným ústům než si s prominutím nacpat do úst plnou lžíci.

A jak jsem vlastně k hůlkám přišla já? To se musím vrátit trochu do svého mládí. Pražáci jistě pamatují proslulou a jedinou čínskou restauraci ve Vodičkově ulici. V dobách mého mládí jít na oběd do této restaurace bylo považováno za něco..... Zásadně jen na rezervaci, interiér na tehdejší dobu zajímavý, jídla neobvyklá, personál ochotný a příjemný. Samozřejmě i cena  poměrně vysoká. Chodilo se tam tedy jen při opravdu zvláštních příležitostech. Tak i já s   manželem, když jsme slavili první výročí svatby. A právě tam jsem poprvé poznala čínské hůlky.  Bylo na výběr, zda budete jíst hůlkami nebo klasickým příborem. Obojí totiž leželo na stole. Samozřejmě, že jsme to zkusili, ale zůstalo jen u toho, nenajedli bychom se. A manžel mi tenkrát jen tak z legrace pak  hůlky koupil. Nikdy jsem je nepoužila, mám je jen vystavené v sekretáři. Jo, kde jsou ty doby. Na proslulou čínskou restauraci zbyly jen vzpomínky, dům, ve kterém byla, je zbouraný a na jeho místě stojí jiný. Poslední lepší čínská restaurace na Náměstí I.P.Pavlova, kde ještě jídlo servírovali na vyhřátých cihličkách, aby nevystydlo během konzumace, je také zrušená, tak nám nezbývá, než chodit do novodobých čínských restaurací, kterých je v Praze mnoho, ale spíše připomínají v lepším případě jakési jídelní samoobsluhy se systémem, naber si kolik sníš, zaplatíš jednotnou taxu, a v tom horším jakési podivné bufety.

A tak si při pohledu na čínské hůlky jen povzdechnu, kam se to všechno podělo ......