Svět seniorů

Dvojník, nádherná představa. Po světě chodí člověk, který je stejný jako já, řeknete si, nebo alespoň tak trochu jako já. A možná v duchu toužíte takového člověka potkat. Jen tak ze zvědavosti. Můj táta toto " štěstí " má. Opravdu, má dvojníka!  To ale musím začit pěkně od začátku.

 Nastala sametová revoluce a s ní i známá kuponová privatizace. Jako snad téměř  všichni, i já s tátou jsme zakoupili kuponovou knížku, každý ale volil podle svého, já se rozhodla pro investiční fondy, táta vsadil na vlastní úsudek a rozhodl se pro akcie konkrétních podniků.Proč to nezkusit, někdy se přece i daří!!! Jenže, první sprcha přišla zanedlouho po zaregistrování . Táta dostal úřední obsílku do vlastních rukou - dostavte se tam a tam ve věci podvodu s kuponovou knížkou. Dost nás to vyděsilo, ale pak jsme usoudili, že omyly se stávají a věc se určitě vysvětlí. Vysvětlila, ano, táta se totiž dozvěděl, že má dvojníka.Po světě chodí muž se stejným jménem, stejným datem narození a světe div se, i se stejným  lomítkem rodného čísla !!! A nastal pěkný zmatek, běhání po úřadech, vysvětlování, předkládání dokladů o tom, že táta je táta a ne onen dvojník.Stal se ale zázrak, úřady tátovi potvrdily, že on je opravdu on a že toto rodné číslo patří už nadále opravdu jen a jen jemu.A dvojník už nebude dvojník, protože dostane nové lomítko rodného čísla.

Teď si řeknete, no a co, vše už se urovnalo, tak o čem dál hovořit. Tak to se mýlíte - táta je sice opravdu on, ale úřední šiml řehtá dál. Ozval se znovu při registraci do VZP. Kartičku táta nedostal , registr obyvatel ,podle kterého se reistrace prováděla opět vykazoval i dvojníka  !!! A když nepomáhal ani úřední papír, který potvrzoval, že on je on, tak se raději přihlásil do OZP, kde kupodivu  to nikomu nevadilo. Asi tam nepracují s registrem obyvatel.... A mohu vám říci, že jsme opravdu s obavami očekávali tátův odchod do důchodu.Ale tam úřední šiml nezařehtal, táta naprosto bez problémů rozšířil řady důchodců s pomocí úředního papíru, který dokazuje, že on je on. Oddychli jsme si. Už je konečně pokoj. A když nám přišla upomínka na zaplacení daně z pole někde bůhví kde, tak už táta jen pokorně odnesl na úřad svůj nejdůležitější doklad, totiž doklad o tom, že on je opravdu on a řádně úředníkům vysvětlil, že nikdy nikde žádné pole nevlastnil a tudíž z něho ani nemůže platit daň. Pochopili.

Jenže, šiml se jen tak nedá. Minulý týden se dvojník náhle objevil  na mém účtě ve spořitelně. A nastal opět tak trochu zmatek.Musela jsem znovu provést podpisový vzor, táta musel uvést znovu svůj  , to aby mohl z konta vybírat a na mou otázku, zda hrozí, že by mohl dvojník z konta i vybrat, pracovník s úsměvem sdělil, že to samozřejmě ne, ale pořádek musí být a nemohou být na mém kontě přece oba dva. Kde se tam ale oba vzali a tak najednou, tak to mi  vysvětlit nedokázal Jen stále ujišťoval, že teď už je to opravdu, ale opravdu v naprostém pořádku, můžeme být naprosto klidní, již se to nebude opakovat.

Abych pravdu řekla, tak moc klidní nejsme. Sice jsme si už zvykli, ale červíček pochybnosti hlodá dál. Jediná oblast, kde se dvojník ještě neobjevil jsou totiž půjčky. A tak jen doufáme, že nikdy nepřijde úřední obsílka, která by nařizovala zaplacení jakéhosi dluhu....

No vidíte, tak to je to tátovo "štěstí". Má opravdu dvojníka, ale ne toho, kterého by si čověk i trochu přál, tedy člověka se stejnými vlasy, postavou, očima, výrazem ve  tváři, možná i povahou, ale dvojníka, který se mu podobá jen tím zpropadeným rodným číslem. Nevěříte ?? Tak tedy opravdu věřte, je to   všechno pravda pravdoucí a buďte rádi, že vy svého dvojníka nemáte. Nechcete přece dopadnout tak, jako my......