Svět seniorů

To mají mužští nejraději, jak se to kutálí, tak jsou hned ve varu.A pro to kulaté jsou schopni udělat snad cokoli.

Vím to, mám to  odkoukané. Z okna totiž vidím na velké školní hřiště. Je oplocené, opatřené směrem k domům ještě vysokou sítí. To proto, že na hřišti jsou 3 uzavřená hřiště na fotbálek. Každé má jiný povrch, na jednom je jakási palubovka, na prostředním jakási perlinka vysypaná specielním pískem a na třetím umělý trávník. Mezi nimi volný prostor porostlý trávou a podél nich běžecká dráha s doskočištěm. Hned vedle vchodu  přízemní budova se šatnami a říká se i sprchami a za ní krásné dětské hřiště s prolejzačkami a skluzavkami.Je tu správce, který dohlíží na pořádek. Zkrátka takové vzorové školní hřiště.

Já trávím doma většinu času, tak docela ráda pozoruji , co se na hřišti děje. Pokud je škola, tak slouží hlavně na tělesnou výchovu. Pan učitel vyžene děti nejprve na rozcvičku, ta není oblíbená, většina dětí jen tak flegmaticky mává rukama a pokud je běh, no to je loudání a napůl chození.Hrůza .... Ale jakmile se objeví to kulaté, tak to hned všichni ožijí. Kluci, tak to je jasné,ti se snad již s míčem rodí, ale co mne překvapuje , to jsou děvčata. Kopají, čutají se stejnou vervou jako ti kluci. A nezadají si s nimi,  člověk někdy ani nepozná, zda je to kluk nebo děvče. Musím se ale trošku obrnit - to co slyším nelahodí uchu. Slovník jak kluků tak holek je poněkud " nevybíravý".

Odpoledne a o víkendech je hřiště otevřeno pro veřejnost. Za vstup na tři fotbalová hřiště se ale platí, snad na hodinu, nevím, možná, že záleží na dohodě. A tak se na nich střídají jak mladí kluci ,tak i starší ročníky.  Vždy v sobotu a v neděli od 10,30 hodin nastupuje garda tatíků, pánové tak od  40 let  snad do sta.. Obřadně se převlékají přímo na hřišti do dresů, na ně si navlékají reflexní vestičky, každé mužstvo jinou barvu. Musí se přece na hřišti poznat, aby náhodou nestříleli do vlastní brány. Vestičky jim opravdu  sluší, - pravda,  řada tatíků má vestičku okolo pupíku tak nějak napnutou, že by byla tak špatně ušitá? A hned se dají do hry. Hrají opravdu s vervou, to jsou rány do toho míče, že člověk má někdy pocit, že se nehraje na to, kdo se trefí do brány, ale na to, kdo kopne výš a dál... A těch faulů!!!! Tatíkové ale běhají jak mladíci, nic je nazastaví, však také většina z nich má čelenky proti potu, musí přece na míč dobře vidět. Míč někdy vyletí nad síťovou ochranu mimo hřiště, to se ale tatíkům nelíbí . Chvilku se hlasitě dohadují a pak se jeden obětuje a míč donese. A samozřejmě celou situaci komentuje. No a světe div se, zase se musím obrnit - to co slyším, opravdu nelahodí uchu. I slovník tatíků je poněkud  " nevybíravý" !

To co mne fascinuje je jejich zaujetí pro hru. Oni to vážně vydrží až do půl jedné - tedy celé tři hodiny !!!  Škoda, že je jejich ženušky nevidí, to by žasly, co jejich tatík dokáže , jak běhá jako mladík a vůbec není unavený. Pravda, možná, že je lepší, že to nevidí, říká se přece, co člověk nevidí, srdce nebolí. Jinak by jim totiž nemohly věřit tu jejich únavu, když je potřeba třeba vymalovat nebo pomoci s úklidem. No a pak se v půl jedné rozloučí, pochválí si ,jak to bylo fajn a jak si pěkně zahráli a odeberou se v klidu domů na báječný oběd, který jim zatím uvařila jejich milovaná ženuška. No není to krásné  .....

A že mužští to kulaté opravdu milují je vidět z toho, že  je na hřišti většinou  obsazeno.. A pokud ne, tak si tam kopají alespoň děti, ti mají vstup volný . A tak je stále na co koukat. Mám to tak trochu jako  " biograf".  A co se týče toho slovníku - no je to jasné, jablko nikdy nepadá daleko od stromu, tak se nedivme, po kom to ty děti asi tak mají ....