Svět seniorů

Prosím, seznamte se. Toto je můj, tedy rozumí se náš, dům. Starý, klasický poctivý činžák ve městě ještě z doby 1.republiky. Původně družstevní, následně obecní, pak zase v rámci privatizace znovu družstevní a nyní ve Společenství vlastníků.  A čím je zajímavý, no to posuďte sami.   Podívejte se nejprve na fotografie, nezdá se vám na nich něco zvláštního? Ne ? Já bych řekla, že ano. Neznám mnoho městských činžáků, kde by i chodby byly vyzdobeny. A to je u nás ve všech patrech - někde květiny, někde vázičky, sem tam všelijaké výrobky dětí, pěkná šiška, ozdobná láhev, hezký kamínek.   Dole v přízemí vedle schránek na dopisy visí obrázek. A nástěnka, na tu se dávají vzkazy a na vánoce vánoční pozdravení.

Je příjemné bydlet v takovém prostředí. A myslím, že to má na obyvatele domů dobrý vliv, málokdy se objeví na zemi třeba papírek od bombonu nebo prázdná krabička od cigaret  ani nedopalek... Všichni si toho váží. A že tu bydlí pestrá směsice, doktorka, překladatelka, právník, automechanik, podnikatel, malíř pokojů, studentka, divadelní truhlář, opravář praček, loutkář, učitelka, řidič .... Mladí i staří, svobodní, ženatí s dětmi i bez, důchodci, několik bytů je pronajato . Ale i tito " nestálí " obyvatelé zatím mezi nás dobře zapadli. A protože bydlíme tak nějak na konci světa, i když vlastně téměř v centru, je tu božský klid. Myslím tedy navečer, skoro by se dalo napsat, že večer má člověk pocit, že dům je snad prázdný.

Mám moc ráda náš starý dům. Má takovou zvláštní atmosféru. A byty v něm, tak to jsou všelijaká zákoutí, niky,  ozdobná okna tvořená z dvanácti malých tabulek, okna klasická špaletová, arkýře, malé balkony s ozdobným zábradlím s dveřmi zase z těch malých tabulek ..... no krása. S trochou nadsázky jako na zámku. A podkrovní byty - tak tam se mi nejvíc líbí předchůdci vestavěných skříní. Skosený prostor je totiž oddělen pěknými dřevěnými dvířky na zdi a ejhle, hned je prostor na ukládání věcí. Škoda že jen v podkroví .....

 Zkrátka a dobře, jsem do našeho domu " zamilovaná", bydlí se mi tu moc dobře. Tedy, přesněji bydlelo, protože teď, co jsme sem vzali na dožití moji mamku, jsme tu tak nějak namačkáni. Což samozřejmě neovlivňuje dojem z celého baráku a navíc, je to jen dočasné. A proč jsem vlastně napsala tuhle chválu ? Ta klivie na chodbě na přiložené fotografii je totiž naše a tak krásně vykvetla, že jsem se o tu krásu chtěla s někým podělit.