Svět seniorů

Posílám vám jednu zajímavou fotografii, kterou jsem objevila ve starším čísle časopisu National Geographic. Musím říci, že mi chvilku trvalo, než jsem si ujasnila, co na snímku vlastně, ale zaujal mne ten nevšední pohled, pohled, který vlastně v reálu nikdy neuvidíte. A když jsem se dočetla, že je to vnitřek kostele přímo u nás, tak jsem byla nadšena. Ano, jedná se o kostel Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí. Encyklopedie nás poučí - jedná se o trojlodní románskou baziliku, jejíž hlavní loď je silně převýšena a po levé i pravé straně k ní přiléhají dvě vysoké věže, patrné a nepřehlédnutelné z mnoha pražských pohledů -  a já dodám, postavena v letech 1854- 1863. A jedna zajímavost, která úzce souvisí s uvedeným snímkem - vnitřní malba má téměř 8000 metrů čtverečních a tak je kostel jedním z největších zcela vymalovaných sakrálních prostorů v Evropě a to už je co říci ....

Já osobně mám kostely velmi ráda, nejen pro venkovní krásu jejich staveb, ale hlavně pro zvláštní pocit, který se mne zmocní, když usednu do jeho lavic. Majestátní, slavnostní, dojímavá atmosféra, která člověka donutí na chvíli se zcela odpoutat a  zasnít.. A co teprve, když se někdy k tomu ozvou varhany, tak to už jen sedím se zavřenýma očima a svět pro mne přestal existovat. Nezáleží na tom, o který kostel se jedná, zda o podobný tomu našemu, či malý venkovský, dokonce i pravoslavný ve Františkových lázních má stejnou moc. Ano, je to tak, já to tak cítím. Jsem sice nevěřící, tedy přesněji, pokřtěná katolička, kterou rodiče v dětství nechali vypsat z víry, tak jak to tehdy bylo v módě. Nikdy jsem se   k žádné víře nevrátila, jsem člověk praktický a žádnou oficielní víru nepotřebuji k tomu, abych se vyrovnala se životem. Mám ale, jako ostaně asi každý, něco  v co věřím, co se nedá popsat, identifikovat, to něco, co právě cítím, když sedím v kostele.

Tak jak se vám ta nádhera líbí?Ze snímku je patrné, že kostel byl po potopě v Praze restaurován, a tím jeho nádherná výzdoba vynikla. Škoda jen, že dnes už si do kostela takhle v klidu nesednu. Většina je zavřená, to kvůli  " nenechavcům ", - chceme přece, aby ta nádhera byla zachována i pro příští pokolení.A na mši, kdy je kostel otevřený nechodím, to už je ta oficielní víra ........

Ještě celkový pohled na náš kostel, celá stavba je totiž velmi zajímavá a zvláštní.