Svět seniorů

Taky se musím přidat. Poslední dobou mám dojem, že přišly do módy strašně studené interiéry. Dokonce jsem na jednom fóru slyšela kritický názor  na obytné stěny od jedné mladé účastnice. Nevím, asi se dnes už nepočítá s tím, že se kupují knihy, časopisy, že  děti svým rodičům vozí  z výletů milé dárečky, které maminky nikdy nedokážou vyhodit. Ty se likvidují až tehdy, kdy se likviduje celý byt  po  jejich smrti.Nedovedu si  představit, že bych odstranila dárečky, které jsem dostala od svých synů, když byli ještě malí. Například v kuchyni na chatě mám už 35 let viset  kuchyňské prkénko, které  pájkou vypálil a fixy vybarvil  můj starší syn  (dnes je mu  skoro 45), nebo v obýv.pokoji mám sadu váziček, které mi postupně  kupoval můj mladší syn. Ano, jsou to lapače prachu, ale  ten prach utírám moc ráda . Ale musím říct, že se mi také líbí  dnes moderní a nenáročné barevné dekorace ladící s interiérem, které  si průměrně  nadaný člověk klidně vyrobí sám. A když se změní barevnost interiéru, prostě se  dekorace předělá, nebo změní.Takovou činností se zabývám moc ráda .A také ráda zdobím  náš panelový dům. Letos se mi dostalo uznání v tom, že věnečky, které dávám vždy  z pozimu  s krásným spadaným listí, na vánoce s jehličím a šiškami  a na velikonoce s kuřátky a vajíčky, tak ty vánočni  mi někdo ze dveří ukradl. To je přece uznání, když se někomu líbily. Nevadí, udělám  z březových větví nové  , velikonoce jsou už za chvíli.Ale protože ty velikonoční jsou na materiál nejdražší, doufám, že vydrží. Před domem už se mi na záhonu začínají klubat všechny jarní rostlinky . Už se nemůžu dočkat. Může mi někdo poradit, jak se na tomto fóru vkládají fotografie  ? MOc děkuje a zdraví všechny Laděna.

Máš Jaruš pravdu, že ten druhý obrázek není jásavý a optimistický. Ale jsou chvíle, které neumím popsat, kdy se na něj dívám a nějakou takovou magickou silou mě přitahuje. Ta květinářka, to je obrázek, který je jednoduše hezký. Mám ho ráda pro jeho přívětivost a klid, který z něj čiší. Ale ten druhý, na ten se dívám, když se situace kolem mě začne komplikovat. Když je něco špatně. Má v sobě něco ..... A navíc mi připomíná operu  "Bludný Holanďan".

Co člověk, to názor a vkus.Mě se líbí více obrázky z té levé části. I když na tom druhém je taky poznat co tam je nechytají mě za srdíčko.Z toho levého jde na mě radost a z toho druhého trochu chlad.Záleží ale na vkusu.Já popisuji jen svůj pocit.zdravím

Kecáš a podceňuješ se, že numíš psát. Já bych své pocity slovy nikdy neuměla vyjádřit , jako ty. zdravím

Taky mám velké množství fotografií, jedna ze svých cest a také nejraději fotím svá vnoučata. Jejich fotek mám nejvíc. Nejraději fotím stařičkým fotoaparátem, ve kterém musím baterie přilepit isolepou, aby mi nevypadly. Vždycky, když si přinesu nové fotky, napíšu na rubovou stranu místo a datum a pak je pěkně zařadím do alba. Když je mi smutno, sednu si a prohlížím si fotky a s hrůzou zjišťuju, jak ten čas strašně letí a jak vnoučata rychle rostou. A když ke mně přijedou vnučky, prohlížejí si pořád kolem dokola své fotky a mají z toho ohromnou legraci, když vidí, jaké kdysi byly a všichni se tím bavíme. Kromě fotek mám i hodně pohlednic, protože při svých cestách si vozím z každého navštíveného místa pohlednici. Až se ve svém novém bytečku zabydlíš, uděláš si pořádek i ve fotkách a budeš vzpomínat, jak to bylo tam a tam krásné. Helena

V první větě má být slovo jednak, omlouvám se.

Moc hezky se to čte a teprve po přečtení takového příspěvku si člověk uvědomí, jak si postupně vytvořil domov z věcí, které má rád a jak je mu tam dobře. Možná, že by bytový architekt kroutil hlavou nad věcmi, které jsme si za ty roky nastřádaly a kterými jsme se obklopily. Nový byt je fajn, ale když vidím, jak různí návrháři přehážou lidem celý byt, vždycky si řeknu, že bych tam já určitě chtěla něco mého, teplého, jako děti, když si s sebou vozí svou hračku, se kterou spí. Určitě bych si ho zabydlela známými věcmi a to by se návrhářům asi moc nelíbilo. Já mám v bytě také věci, které k sobě asi moc nepasují, ale mám je ráda a jsem s nimi sžitá. Píšeš, že nechodíš do divadla a tak. Ale já se zase nemohu v létě procházet po staré Praze místy, kudy šly dějiny. Každá máme něco a o tom je život. To přísloví o řůži už tu bylo myslím dkonce dvakrát, ale je výstižné. Nehněvej se na růži za to, že má trny, ale raduj se, že trnitý keř rozkvétá růžemi. A zase nám napiš něco tak hezkého. P.S. vidíš, to já neumím takhle psát. Olina

zdravím a přidávám se k těm , co se umí obklopit krásou a vychutnávat si jí.Nemusí jít o nic světoborného, stačí se rozhlédnout kolem sebe.Mě nadchne vždy příroda, se svým každoročně se opakujíc koloběhem, kdy se v jarních dnech probouzí ze zimního spánku.Radost těch malých tvorečku ptáčku , radujících se z příchodu jara.Vítají ho svým štěbetáním ,pokusu o zpěv a radostné trylkování.Zase začíná období hojnosti , tepla a radosti. A to nejen pro ně , pro všechny i pro nás lidské bytosti je jaro obdobím plánu, dobré nálady a úsměvu. Bude se gruntovat, malovat, větrat a chystat se na svátky jara- velikonoce.My hospodynky upečeme mazance, budeme barvit vajíčka a chlapi se postarají o pomlázky.Byla jsem jednou v tomto období v madarsku , v Budapešti.To vám bylo překrásné , ty jejich zvyklosti, ty tance, pruvod mladých a krásně ozdobených lidí, zpívajících a společně tančících. Počasí bylo velmi pěkné , byla to nádhera. Celý pruvod kráčel po Rákošiho třídě, směrem ke kostelu.Byl to krásný zážitek.Do velikonoc je zatím daleko, ale už se těším jak stihnu ještě jednou vyzdobit svou chaloupku a i svuj nový byteček. Zatím je přede mnou jen samá práce , ale jak říkají moje děti, mamčo! ty to máš ráda, stále něco vymýšlet, organizovat a své výmysly realizovat.Tak jaro  přichází , hurá do práce. hezký den přeje Korina