Svět seniorů

To co vám posílám, to není fotomontáž, to je pohled z mého okna  v polovině září. Pamatujete ještě, psala jsem vám, že mám před okny zelený plot. A ještě předtím si pochvalovala, jak je to pěkné, když na jaře začínají rašit stromy.

Kde to je ....... To co vidím z okna nyní  je dosti smutné. Dvě podoby podzimu. Ta první vpravo, ta na svůj podzim ještě čeká. Topol sice už nemá zářivou sytou zelenou barvu, nejen proto, že se podzim nezadržitelně blíží, ale i proto že neprší a tudíž je zaprášený pražským smogem, přesto ale pohled na něj člověka potěší. A vlevo, tak tam není podzim při svém nástupu, tam už je konec podzimu , i když datum v kalendáři tomu neodpovídá. Klíněnka, metla kaštanů. Je to tak, místo zelených stromů na mne do okna koukají svěšené  prořídlé koruny, jejich suché, pokroucené listy jen smutně šustí ve větru.Při pohledu na ně si vždy vzpomenu na články ochránců přírody - prý si příroda s klíněnkou poradí sama. Nerozumím tomu, ale mám pocit, že to asi tak úplně pravda nebude, klíněnka stromy užírá už nejméně 15 let rok co rok.A to se listí zametá a odváží,tak jak ochránci radí, samozřejmě že ne lísteček po lístečku, ale jednorázově, když už je listí téměř všechno opadané. Je to škoda, mám dokonce pocit, že i ta klíněnka přispěla k tomu, že z husté aleje kaštanů podél ulice jich řada již odumřela, museli je porazit. A letos dokonce jeden oslabený kaštan  zlomil silný vítr. Zrovna jsem stáli u okna a dívali se, jak vítr řádí na hřišti, jen to zapraskalo, a kaštan byl v půli.  Zbyl jen pahýl ....

A tak jen v duchu obdivuji sílu přírody. I takto zdevastované stromy dokáží v tom zkráceném čase své vegetace  a přes tu vetřelkyni klíněnku každý rok dát plody, kaštany. Nevěříte? Tak další fotka vás o tom přesvědčí. A je docela fajn, když máte otevřené okno, usínáte a najednou slyšíte takové zvláštní zaťukání, křupnutí, možná plesknutí, to jak další kaštan dozrál, utrhl se a dopadl na ulici, slupka se rozlomila ........ a ráno najdete krásný lesklý kaštánek.....