Svět seniorů

Polední klid - nelekejte se, není to historka z pionýrského tábora! Kdepak. Polední klid, tak to je čas, kdy máma po obědě zasedne do křesla a buď rovnou spí nebo jenom odpočívá. Tedy čas, kdy i já mám konečně klid, a protože je to klid po poledni, tedy obědě, je to "polední klid". Čas, který mám alespoň trochu pro sebe.

Každá žena pořádná v dvanáct hodin oběd má.

Připrav v kuchyni vše čistě, jídlo bude chutnat jistě.

Po obědě sobě lehni, přes hodinu ničím nehni.

No jak se vám líbí rady Ivy Hüttnerové ? Já byla nadšená, knížka Domácí štěstí výše uvedené autorky mi dodala chuti do života. Ne však proto, že bych do puntíku plnila, co mám je doporučováno, ale proto, že knížka je to  velmi vtipná, roztomilá a doplněná nádhernými obrázky. A právě o zmíněném dnešním poledním klidu jsem v ní zalistovala.   No a  hned bylo o čem přemýšlet. Ono se řekne pořádná hospodyňka, ale je to vůbec možné? Přes den je každý někde jinde, děti ve škole, tam se naobědvají podle rozvrhu, tedy, pokaždé jinak, muž v práci a i tam je to s tím jídlem všelijaké.  A když děti odejdou z domova, tak je to ještě horší, obědvá se podle toho, co člověk zrovna v ten den dělá a pokud je třeba někde na procházce, tak pořádná hospodyňka raději volí jídlo někde po cestě, v restauraci. No a pokud si vezmete domů dalšího " nejstaršího člena rodiny", tak to už je úplně jinak, to se obědvá hned po 11 hodině, aby se to všechno vůbec do toho již zmíněného poledního klidu stihlo. A aby se mohlo splnit ono " po obědě sobě lehni ...!

Já osobně " po obědě sobě lehni" neberu vážně, jen si sednu na gauč, nohy pěkně na židli, to podporuje proudění krve v žilách - a buď si v něčem listuji nebo třeba háčkuji nebo jen tak koukám kolem sebe a nechám myšlenky plynout ,kam se jim zachce. A věřte, že někdy se nestačím divit, kam se v myšlenkách až dostanu. Přes vnoučata , seriál v televizi,plány do budoucna, chatu, procházku, až budu mít volno ....... a jejda, vždyť já jsem tak trochu "tloukla špačky" jak se jemněji říká, když člověk po obědě zcela obyčejně usne. Ano, je to tak, přistihla jsem se, i já tedy !

Ale je pravda, že je to moc prima,už docela chápu  filmové scénky - tatík leží po obědě na gauči, přes obličej má noviny a sladce pochrupuje. No a jak by také ne, když jeho " žena pořádná v dvanáct hodin oběd má" !!!!

A co ten kafemlejnek nahoře? Říkáte, nic moc? Správně, nelekejte se, ten není z knížky Domácí štěstí jako dobová ilustrace. To jsem vám nakreslila já - ten se mi totiž objevil v mých myšlenkách při dnešním " po obědě sobě lehni". A co myslíte, nemůže za to tak trochu Iva Hüttnerová?