Svět seniorů

  Tak plním slib. Co jsem včera neudělala kvůli bouřce, tak musím dohonit dneska. A hned začnu obrázkem. Jistě nemusím nikomu popisovat, co na obrázku je, pozná se to hned na první pohled a určitě se s tím setkal každý z vás. Takže jen dodám, že je to obrázek, vlastnoručně pořízený 21.3.2009 na zahradě  okolo naší chaty. Ano, je to ta zahrada a chata, kterou jsem vám vyfotila v únoru, to ještě bylo všude plno sněhu, tedy, nádherná podívaná.

Tentokrát nás ale přivítalo něco úplně jiného.Kam oko pohlédlo, všude kopečky, malé i velké, některé pěkně pravidelné a úhledné, jiné jakoby roztřepané. Někde rovnou celá skupinka, mezi malými pěkně vévodil jeden veliký tak trochu jako matka mezi svými dětičkami. No zkrátka, moc příjemné přivítání to nebylo. Nebylo to sice poprvé, objevuje se to po celý rok, ale letos se mi zdá, že už je toho přespříliš, počítáme a počítáme a po první stovce to vzdáváme. A je po náladě. Co je platné, že jsem si v učených knihách o krtkovi přečetla,jak je užitečný, provzdušňuje půdu a tím, že vyhrabává na povrch své kopečky, vlastně obohacuje půdu ,neboť spolu se zemí vyhrabává na povrch i cenné látky, vápník,mangan, železo. Tedy látky, které déšť splavil do  jejích spodních částí. Já vidím jen ty kopečky, které mi hyzdí zahradu......

Víte co je ale zajímavé a možná to ani nevíte? Krtek je prý výborný plavec. Když náhodou při ražení svých chodbiček narazí na vodní překážku, klidně ji přeplave, i kdyby to byla řeka. To nemám ze své hlavy, ale z těch učených knih. Tam jsem se také dočetla, že v zimě nespí, to proto, že je velký jedlík a klidně za den spořádá tolik hmyzu a larev, co sám váží. No a pak se uloží tak na pět hodin ke spánku, ze kterého ho probudí hlad a  honem musí dál razit své chodby, aby toho opět tolik k snědku našel. Takže už se nedivím, že když v chatě konečně slezl sníh, tak je zahrada celá posetá jeho kopečky.

Ještě vám povím, kdy vlastně krtek ty kopečky udělá. On si totiž chodbičky razí mělce pod povrchem, to proto, že je tam půda relativně sypká a tudíž se tolik nenadře.Stačí totiž půdu udupat a upěchovat ke stěnám a žádná mu nepřebývá. Jakmile ale za potravou zamíří do hloubky, což podle učených knih bývá tak půl metru, už ji nemůže zpracovat. A tak jakousi svislou šachtou, kterou si sám vyryje ,vytlačí zem nahoru. A je tu krtina !!!!

Hm, jsem tedy poučená, měla bych si krtka vážit. A možná být i ráda, že ho na zahradě máme. Ale co je to platné, když všude vidím ty kopečky. Někdo radí, udělat takové větrníky z petlahví, připevnit na tyčku a tu zarazit do země - prý tím, jak se otáčí, jakýsi zvuk se šíří v podzemí a krtek uteče. Dobrá rada, ale dovedete si představit zahradu posetou těmito větrníky? A jak se má poznat, do které krtiny je dát a kde se vlastně krtek momentálně pohybuje ?  To snad jsou i ty krtiny hezčí.

Takže jediná dobrá zpráva z učených knih je ta, že krtek je samotář. Nesnese se s ostatními a když náhodou některého potká, hned se poperou a jeden to vzdá a místo opustí. Což je opravdu dobře,no představte si, kdyby se vám na zahradě usadilo krtků hned několik, tak to by opravdu pro krtinu nebylo kam šlápnout.

Ale co nadělám, krtek je také tvoreček boží, jak se říká, a tak, když mne popadne na něj zlost, představím si nádherného krtečka z večerníčků, toho v kalhotkách a řeknu si, co když je to právě on a navštívil zrovna naší zahradu....... a je po zlosti. A říkám tomu pohodový pohled na svět.