Svět seniorů

Tak jsem dneska opět vyrazila.  Nějak mi bylo doma smutno a tak bez ohledu na počasí jsem se vydala ven. Znáte to,  všechno na vás začne padat a vy to musíte   něčím přehlušit, vyvážit, kompenzovat ..... Zkrátka jít mezi lidi. Což ve městě není problém.

A tak jsem se vydala svou obvyklou trasou, pěkně svižně, to v rámci hubnutí a také proto, že rychlou chůzí se smutek odplaví. A potkávala lidi, mladé, staré, samotné i ve skupinkách. Vstřebávala ten ruch kolem, sem tam útržek hovoru a pomalu ale jistě se mi nálada zlepšovala. A už jsem nešla bez cíle, už jsem věděla, že zabrousím koupit si něco pro radost.. A byla jsem úspěšná, v mém oblíbeném obchodě s cédéčky právě vydali kolekci melodií z operet a navíc v povánoční slevě. Pravda, nazpíváno německy, ale to nevadí, hudbu přece člověk vnímá jako celek, jako melodii, na textu v tomto žánru až tak nezáleží. Stejně i v opeře, když je pěkná melodie nebo árie,mohl by zpěvák  zpívat jen na lalala a stejně pro člověka vnímavého na hudbu by to byl zážitek. Tak a teď už mi bylo opravdu dobře, už jsem se i dívala kolem sebe na domy a jejich pěkné fasády, na zajímavé lampy ve středu města. Trochu mne už bolely nohy, však jsem také ušla pěkný kus a tak jsem se nakonec posadila u nás pod magistrálou do Mac Donalda. No a vida, nemohla jsem to tam ani poznat. Všechno zbrusu nové, po rekonstrukci, zcela jiný desig a uspořádání. Dokonce jsou prostory oddělené, v jedné polovině zůstal MacDonald a v druhé útulná kavárna. A co myslíte, že zvítězilo, hádáte dobře, samozřejmě kavárna.Usměvavá slečna mi připravovala kapučíno a to co vytvořila připomínalo malé umělecké dílo,hodně napěněné a na horní bílé ploše čokoládou vykreslená nádherná kytička s lístky a stonkem, celé jemně posypané kakaem. Oko se potěšilo. S chutí jsem se posadila , v klidu napsala dopis a při jemné hudbě vychutnávala.

Chmury jsou pryč a je to zásluha jen a jen moje, že jsem překonala svou lenost a šla a šla. A to ještě bylo špatné počasí, poprchávalo,jaké by to bylo, kdyby už bylo hezky a člověk se mohl posadit někde na lavičce a jen tak koukat a koukat.....Samozřejmě ne na tu, co jsem pro vás vyfotila, ta je jen pro potěchu oka, ale uznejte, že k posezení skoro láká.A zřejmě by lákala i ostatní, a proto je hned vedle lavička klasická, tu můžete použít bez obav.

Zkrátka a dobře, jak je to v té písničce z pohádky že " dělání, dělání, všechny smutky zahání ", tak já přidávám - " courání, courání, taky smutky zahání ..." Zkuste to někdy a dáte mi za pravdu.