Svět seniorů

Tak ten den,ten Štědrý den,který byl jistě štědrý,obzvláště pro děti,myslím ty nejmenší.Ty ještě neznají hodnotu peněz a ptají se kolik mám dárků a ne jakou ten dárek má cenovou hodnotu.Znám to podle toho,když naše děti byly malé.Měly radost i z omalovánek a pastelek.Vzpomínám si s jakou dychtivostí rozbalovaly dárky a jak se z nich radovaly.Včera večer jsem si pouštěla koledy od Poletušky a vracely se mi vzpomínky na tato krásná a dávná léta.Po večeři jsem si řekla,tak tolik zmatku a humbuku a svátky jsou za námi.Ještě Silvestr a Nový Rok,do kterého vykročme tou správnou nohou a všechno bude ve starých kolejích,jenže všichni zase o rok starší.Po Novém Roce bude den zase o maličko delší a pomaloučku se to bude blížit k jaru.Ještě si počkáme,ale půjde to z kopce,únor je krátký a v březnu už někdy bývá hezky.Ale to opravdu jen někdy.V dnešní době je počasí jako na houpačce.Jeden den mrzne a padá sníh a druhý den to roztaje a je z toho trochu bláta,což se mi vůbec nelíbí.Vánoce mám ráda bílé,stromy krásně ojíněné .Když jdeme večer na procházku,za okny svítí stromečky a sníh křupe pod nohama tak to je to pravé Vánoční kouzlo.Je pravda,že každé roční období je něčím krásné,ale já miluji léto a sluníčko.Na dvorku plno kytek a já si tam sedím a popíjím kafíčko.Kéž už by to bylo,říká se kdo si počká,ten se dočká a já si ráda počkám.

OK, jsem sice ješitná, ale rozumná, nebudem to dál točit. Jde opravdu o prd. Belča

   ale nikdy si nevymýšlím. Tyč si vždy zajistil takovým řemenem a do vody za námi vlezl. Byl mrňavý, ale stačil tam. To jen tak pro pořádek.....jsem dosti ješitná.

Když děvčata píšete o tom plavání,tak jsem si vzpoměla na svoje dětství.U nás v obci je rybník,říká se mu Ovčáček,proč to nikdo neví.Každý den jsme kolem něj chodili,protože je při cestě,která vede do školy.Jako školáci jsme se tam chodili koupat.Na jedné straně rybníka brodil jistý pan Horák koně a na druhé straně jsme se čvachtali my.Voda byla špinavá,házeli jsme po sobě blátem,ale zajímavé je,že nikdo neměl ani vyrážky,ani ekzém.Kolikrát jsme se té hnusné vody i nalokali a žádné zdravotní problémy nikdo z té vody neměl.Druhý rybník ,kde jsme také chodili byl v sousední vesnici.Abychom si zkrátili cestu,tak jsme šli přes les.Cestou byla i legrace a rodiče ani nevěděli kde jsme.Druhému rybníku se říkalo na Švábce,taky nevím jak vznikl ten název.Tak já tehdy ještě neplavec jsem šla po břehu a pozorovala kamarádky jak dovádí ve vodě.Vtom do mě strčili jen tak z blbé legrace chlapci a já spadla do vody.Šla jsem ke dnu.Ten hrozný pocit si připomínám i teď,když píšu tenhle příběh.Napopádila jsem tam kamarádku,která uměla plavat.Ale já z pudu sebezáchovy se jí chytla jako klíště a držela a nepostila.Ona pod vodu,já nad vodu a opačně.Já bych ji snad utopila.Holky na břehu se chechtaly,myslely ,že děláme legraci.Vtom někdo vykřikl,neblbněte ony se topí.Tak pro nás skočili a vytáhli nás ven z vody.Od té doby jsem měla panickou hrůzu z hluboké vody.Naučila jsem se plavat až už jsem byla vdaná a to ještě musím dosáhnout na dno.Do větší hloubky se bojím.V dnešní době se mi líbí,že školáci jezdí na kurzy plavání a tam se naučí různé styly.Dnes už nemusí děti chodit na rybník.Máme v obci krásný sportovní areál i s koupalištěm pro velké a brouzdaliště pro ty nejmenší.Je tam i volejbalové hřiště a kolem stromy  pro ty,kdo vyhledává stín.Je tam i plavčík,tak se rodiče o děti nemusí bát.Škoda,že něco takového nebylo i za našich mladých let.