Svět seniorů

Tak toto je má vlastnoruční fotka mého vlastnoručně  pěstovaného kaktusu. Opravdu nevím, zda se kaktus dá nazvat květinou. Kvete sice nádherně, ale většina z vás si určitě pod květinou představí něco úplně jiného. Je to ale " květina" , kterou každému vřele doporučuji. Naprosto nenáročná, dokonce, i když se jí v podstatě nevěnujete, odmění vás překrásným květem.

Proč jsem se ale rozhodla vám o kaktusech napsat. No proto, že už se opravdu blíží jaro - poznám to neomylně podle slunce.Jakmile se vyhoupne nad Vítkov a začne se objevovat v okně, je jasné, že už je to tu. Zprvu sice nesměle, jen v horním rohu, ale každým dnem ho přibývá, až nakonec ozáří celé východní okno. No a to je signál, odkrýt kaktusy. Mám jich mezi oknem pěknou řádku a na podzim,, když je přestanu zalévat, zakrývám je novinovým obalem, to proto, aby nenastydly. No jakpak letos tu zimu přežily ?

Před několika lety v pořadu Receptář radil odborník na kaktusy z botanické zahrady.  Kaktusy postupně přestaneme zalévat a po zaschnutí   vyklepeme z kořenáče a pečlivě ,po oklepání kořenového balu ,opatrně zabalíme do novin a a na zimu uložíme do temné místnosti tak 5-10 stupňů chladné  . No a na jaře zase opatrně rozbalíme, ostříháme kořenový bal a zasadíme do zeminy určené na pěstování kaktusů. Pomalu postupně zaléváme. Nechám si ráda poradit od odborníka a tak jsem pečlivě podle návodu kaktusy uložila do chladné spíže.. Bohužel, na jaře jsem vybalila jakousi scvrklou ale přitom houbovitou věc, stříhat na ní nebylo co a tak jsem nakonec pečlivě uskladněné katusy vyhodila do popelnice. A nakoupila nové. A od té doby je na zimu opatřuji novinovým obalem, tak jak jsem to dělala předtím. Rady odborníka už raději  neposlouchám.

  Zlehka odstraňuji novinový obal - hurá, jsou netknuté, jen scvrklé, což je dobře. Pomalu je jen trochu zaleju, nesmí se moc, nepřelít, jen tak, aby, jak říkám " zmasitěly". A pokud je budu takhle pomalu zvykat na vodu a sluníčko bude často svítit, tak určitě zase pokvetou. Přes zimu si totiž odpočinuly. Tak už se těším, jak budou mohutnět. S pomocí lupy  budu zase sledovat jak rostou ,až  se objeví takové hnědé  "ťupky" - základ budoucích květů a ty se budou stále zvětšovat a  zvětšovat, až jednoho dne mne kaktusy odmění překrásnými květy. Žlutými i krásně červenými. A možná, že i ty, které dosud nekvetly, se letos rozhodnou předvést se mi v celé své kráse.

Zkrátka, kaktusy mám moc ráda. Nejen pro jejich nenáročnost, pro krásu jejich květů, ale i pro krásu jejich ostnů. Nesmějte se, vezměte si někdy lupu a podívejte se na ně. Pokud se kaktusům dobře daří, jsou jejich trny krásně dlouhé a ostré, jsou i vybarvené, většinou jemnými proužky různých odstínů zelené, hnědé .... A mezi těmito dlouhými často rostou i malinké, kterých si možná bez lupy ani nevšimnete. A pravidelnost jejich umístění - na vrcholku hustě u sebe a čím více kaktus roste do výšky, tak mezi nimi vznikají pravidelné mezery.

A vůbec, kaktus je taková " květina" do nepohody. Dovede se prát s nepřízní osudu, přežije i velmi těžké doby a ještě dokonce svými ostny varuje - pozor, umím se bránit !!!! A tak mne někdy napadá, že by se člověk vlastně mohl od kaktusu mnohému učit .........