Svět seniorů

Konečně jsem letos na celé prázdniny na chatě. A opravdu si to užívám. Je tu nádherně, jen by mohlo trochu zapršet. Mraky se sice občas honí a dokonce hrozí, ale pak si to nějak na poslední chvíli rozmyslí a pokud se rovnou někam neuhnou, tak jen přejdou a nic.Je takové sucho, že ani plevel téměř neroste. Jsem tedy v podstatě bez práce, protože na zahradě se toho moc dělat nedá.

Co tedy dělám - čtu knížky, mlsám maliny a třešně, vyšívám , nebo jen tak sedím a pozoruji přírodu a poslouchám ptáčky. A pilně fotím. Kytky, broučky, přírodu.... A tak jsem jednou narazila na pavoučí příběh ....

Bylo nebylo, tento rok jsem si vysadila bylinky. Bazalku, oregano, libeček, rozmarýn - pažitku tu jsem nemusela, mám již několik let tři řádky a velice se jí tu daří. Pažitku mám moc ráda a namazaný chléb hustě posypaný pažitkou je pro mne pochoutka.Bylinky jsem pěkně opečovávala a pilně zalévala a tak jsem si jednoho dne všimla, že v pažitce je zvláštní pavouk. Zvláštní tím, že má pod bříškem bílou kuličku. Viděla jsem to poprvé. A ještě zajímavější bylo, že se mu v mé pažitce pravděpodobně zalíbilo a potkávala jsem se s ním téměř vždy, když jsem si stříhala svou pochoutku. A tak jsem si ho nakonec vyfotila, když už jsme se tak skamarádili. To bylo na začátku června.

A pak jsem si jednoho dne všimla, že stébla pažitky jsou nějaká jiná, tak nějak u sebe a navíc, byl v nich hozený i kousek hlíny .Chtěla jsem to napravit a přišlo překvapení. Stébla pažitky byla šikovně svázaná pavučinou, v podstatě to byl jakýsi pavučinový kornout na ně nasazený a místo kousku hlíny tam byla tak divně se chvějící hnědá koulička. Koulička z malých pavoučků !! A kousek opodál hlídkovala moje pavoučí přítelkyně tentokrát v plné kráse bez té bílé kuličky pod bříškem. Nemohla jsem uvěřit svým očím a abych se přesvědčila, že hnědá kulička v pažitce je opravdu ze živých pavoučků, tak jsem lehce pohnula jedním pažitkovým stéblem. A pavoučci se ve vteřině z té kuličky rozprchli do všech stran. A když se dál nic nedělo, tak se zase pomalu shlukli do té malé hnědé kuličky. To vše pod pilným dohledem své maminky. Ta, protože už byla světa znalá, se nedala tím drobným záchvěvem vůbec vyrušit a hlídala dál.

Co dodat, byla to opravdu nádhera. A samozřejmě jsem si to vyfotila. No a jednoho dne na stéblech pažitky zůstal jen prázdný opuštěný pavučinový kornout a i mou přítelkyně jsem už víc neviděla.   Třeba se příští rok objeví v mé pažitce znovu, kdo ví.

A ještě dodatek - v chytré knize jsem se dočetla, že má pavoučí přítelkyně se jmenuje lovčík hajný a žije převážně v krajině s hustým porostem bylin a travin , případně křovin - proto ta moje hustá pažitka.A co mně pobavilo - když jde sameček na námluvy, přinese své vyvolené vlastnoručně ulovenou mochu opředenou pavučinou......No kdo by pak odolal, že.

A pro úplnost, malé pavoučky jsem vyfotila 20.června .