Svět seniorů

Velikonoce jsou za dveřmi. Ano, už na ně opravdu klepou i když mám pocit ,že ještě včera jsme slavili Vánoce.  Čas pádí mílovými kroky, ani se nenaděješ a je fuč.  Krásně to vyjádřil Clive Barker v románu Mysterium - cituji:

" Zjistíš, že jak budeš stárnout, léta poplynou rychleji " pravil mu před lety Marcell, usedlý, moudrý starý teplouš v klubu Buddies v Bostonu. Will tomu tehdy samozřejmě nevěřil. Až když mu bylo 31 či 32 let, uvědomil si, že ten postřeh byl pravdivý. Čas mu koneckonců nepřál - nabíral rychlost jednu roční dobu po druhé rok po roce. Pětatřicet mu bylo, než se nadál a čtyřicítku měl v patách. Ten maratónský běh, o kterém si v mládí myslel, že ho běží, se záhadně změnil na stometrový sprint."

I já mám stejný pocit. Den už nemá 24 hodin, to určitě ne, ráno se vzbudím a než se stačím pořádně rozhlédnout je už večer. A tak je to den po dni. Určitě tedy musí být kratší, ale co se s ním stalo, to opravdu nevím. Takoví ti posměváčci namítnou, no to je jasné, jsi už " starší ", pomalejší a proto nic nestíháš, den je stále stejný , jen si to musíš připustit. Připustit, ale co? Pravda, v tramvaji  si občas sednu, mladí mi uvolní místo, neříkám, že nejsem ráda, ale v duchu si říkám, měl raději pustit támhletu starou paní naproti. To proto, že se cítím stále stejně. Nemám pocit, že by se čas nějak projevoval, že by na mne nějak působil, a kromě toho , že mne občas někde něco píchne,  žádnou změnu nezaznamenávám. A tak je mi docela k smíchu, když mladí si myslí, že člověk  nad 50 let už snad ani nežije , že  nemá plány, že ho nic nebaví, zkrátka, že  jen tak přežívá  ze dne na den a od života už nic nečeká.Pravda, k smíchu je mi to teprve teď, ve zralém věku. V mládí jsem také měla ten pocit, že takový člověk už je opravdu stařec, a  nechápala jsem, co ještě od života vlastně chce, když už má všechno za sebou.

Tak až teprve teď, podle mladých co by "stařena", chápu život jinak. Raduji se z každé maličkosti, dovede mne potěšit pohled i na tak obyčejnou věc ( tedy alespoň v očích mladých ) jako je třeba vrabec na větvi, krásně upravený záhonek nebo jen obyčejný teplý vánek se sluníčkem v parku na lavičce. Potěší mne každý úsměv, laskavý pohled i jen tak prohozená věta se sousedem. A co mne mrzí? No přece to, že ten den se tak změnil, že je tak hrozně krátký  !!!!!