Svět seniorů

Budím se brzy, ještě za tmy, ale vstávat se mi nechce.Není divu, ve městě již řadu dní kraluje smog, mlhavo, lezavo, zataženo, zima - sluníčko se prakticky neukáže. Koho by tedy lákal takový den. Chvíli se ještě povaluji a pak upoutá můj pohled okno.

A hned mám lepší náladu. Chlad a zima totiž do rána vytvořily mezi oknem ze sražené páry kytičku.

Dívám se na ní, docela se mi libí  - že by opravdu bylo něco mezi nebem a zemí a to něco mne chtělo po ránu potěšit? Kdo ví ..... Každopádně se mi vstává lépe. A když pak dopoledne kráčím na posezení s důchodci, dívám se kolem sebe trochu jinak. Pravda, prach a smog trvají, citím lezavo a zimu, ale když se podívám vlevo na zalesněný vrch Vítkov, tak se nestačím divit. I v tak ošklivém dni se dá najít krása !! Díky noční mlze je totiž kopec nádherně ojíněný, skoro jako v pohádce. V tu chvíli na smog a prach zapomenu a jen lituji, že sebou nemám fotoaparát. Já vím, je to malá útěcha za to co musím dýchat, ale i tak už je mi veseleji. A když pak ještě posedím a popovídám si s novými přáteli, tak už je mi dobře na duši. A co z toho tak nějak čerpám pro sebe - no přece že ve všem je možné najít krásu a poesii, i když se to na první pohled nezdá, stačí jen se dobře dívat kolem sebe Tak se tím řiďte a bude vám fajn.