Svět seniorů

Listopadový víkend...... Ráno jsem s tátou vyjížděli za drobného deště a nálada tomu odpovídala. Ach jo, to zas bude, hrabat mokré listí  - a co si vzít na sebe, abychom zcela nepromokli?Byla ještě tma  a po rozednění byly na oknech vlaku patrné protáhlé dešťové kapky.Vršovice, Braník, Zbraslav ... Vlak ujížděl dál a dál a najednou se nebe začalo trochu jasnit a při výstupu už nepršelo.Vyšlapali jsem kopec od nádraží a pohled do krajiny nebyl zrovna povzbuzující. Všude se válela mlha a nízká mračna, z přilehlých kopců  vykukovaly jen nejasné obrysy čepiček. Na rozdíl od nás počasí nevadilo koním, ti se v klidu popásali na mokré trávě, ani nezvedli hlavu, když jsme je míjeli.Přešli jsme pole a prošli lesem a když jsme byli už téměř u chaty, najednou se pod mraky objevilo něco jako modro, po chvíli trochu víc a nakonec problesklo i sluníčko. A z pošmourného rána se pak vyklubal nádherný den. S chutí jsme se vrhli do práce a hrabali a hrabali a hrabali, co zbylo od minule.. Z počátku s elánem, pak již silou vůle, ale přece jen jsme dílo dokončili. Takže zas až napřesrok, skvělá představa. Ono totiž to listí je takové zahradníkovo prokletí. Pronásleduje ho celý život a navíc, trochu problém je, co s ním. Doby kdy se pálilo na hromadě jsou už pryč a  však to znáte , šlo to dost špatně, moře čoudu a trvalo to dlouho. Podle hesla pomoz si sám tedy  listí hrabeme stále na stejnou plochu, do které každý rok sázíme brambory. A to se osvědčilo.Listí přes zimu zetlí, na jaře táta rýčem plochu obrátí a už se sází.A brambory jsou výborné.

Zbývalo ještě vylít dešťovou vodu ze sudů, prkotina.. Jo prkotina, to za mlada, teď už to zvládáme jen tak tak, sudy jsou těžké , musí se vyzvednout z betonového korýtka a povalit. Voda se vypouští hadicí, ta se musí nejprve nacucnout aby voda tekla, což se mi letos nepovedlo a ta špína ze dna mi vlítla do pusy - br .... divím se , že jsem neměla " rušnou "noc.

Není tedy divu, že jsme si pak s chutí sedli na lavičku ke kávičce a vyhřívali se.Bylo opravdu nádherně a protože předchozí dny byly abnormálně teplé, podle televize padal jeden teplotní rekord za druhým, tak bylo na co koukat. Příroda z toho  je tak zmatená, že na trávě svítí sedmikrásky, líska se ozdobila jehnědy, dokonce i merunka má prasklé pupeny a přímo na hnoji ( tak říkáme té  hromadě shrabaného listí) dokonce vykvetl oranžový měsíček. Nádhera, to si musím vyfotit. Takže i pro vás posílám listopadového komára, nemám je ráda, ale tenhle mne potěšil.

Na závěr nechyběla ani procházka v lese. Les byl ale tak rozrytý, že jsem jen žasla. Asi divoká prasata, prý je jich letos hodně. Že by se ale odvážila až k cestě kolem chat ???? Dumali jsme , dumali - srnky by to snad tolik nerozryly a ovce, co se pasou všude kolem na loukách přece neryjí. Všude bylo také plno hromad a pěkně velikých, to nám ale také nic nenapovědělo, museli jsme se smát, vždyť my vlastně ani nevíme, co divoké prase trousí ..... Zkrátka, záhada zůstala nevyřešena a jsem docela ráda, protože potkat divočáka zrovna netoužím.

Listopadový víkend se tedy opravdu vydařil a to je dobře, podle předpovědi má příští týden pro změnu mrznout. Takže si pamatujte - poslední letošní komár byl spatřen 20.11.!!!