Svět seniorů

Buch,buch,bum,bum, prásk .....Ach bože, popeláři! To se mi snad jenom   zdá. Rychle si strčím hlavu pod peřinu. Prásk....bouchne SAMO na venkovních dveřích, a už buracejí motory Kuka vozu. Ještě klakson, to aby uhnul taxík stojící před protějším domem. A pak je konečně klid. Vystrčím hlavu ven - pohled na hodiny mi ale přikáže vstávat. Ach jo, jak já tyhle rána nenávidím. Ani pohled do okna na náladě nepřidá, za oknem pošmourno, zataženo a vzduch tak nějak jiskří. Zapnuly se WAWky a pára stoupající za okny mi napoví, že bude venku asi pěkný mráz .... Pomalu se posadím a znovu se podívám do okna. Opravdu, pošmourno, jen holé větve kaštanu mne zdraví a v dálce pár svítících oken v paneláku. A igelitový pytlík dávno do větví zapletený jakoby svým vláním chtěl říci  -   vstávej, vstávej, už na tebe čekám.

Pustím rádio, a vida, line se známá písnička " Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko... Jako by mi chtělo připomenout, nezoufej, už je leden a to se jaro nezadržitelně blíží. Hm, sluníčko sedmitečné, kdopak by ho neměl rád. Když je hezky, dáváme si ho na ruku a hádáme, poletí nebo nepoletí... Kam, no přece ke sluníčku. Jenže po sluníčku ani památky - vracím se zpátky do reality. Už snad ani nevíme jak vypadá. A vůbec, vždyť to sedmitečné také není tak dobrotivé jak se zdá. Na pohled krásné, milé ... ale ve skutečnosti predátor, chudinky mšice. a dokonce ,když se ho dotknete,vypouští z nožiček páchnoucí tekutinu, proto ho ptáci nesezobnou. Tak to je vlastně jako u lidí, přemítám, na pohled každý krásný, dobrotivý, ale jakmile se objeví nějaký problém, potíž, hned se každý změní, dokonce také přidá svou kapku jedu.........Ani nevíš, jak to šimrá, když mi lezeš podlani ....ach už přestaň mudrovat, je opravdu ráno a vstávat musíš, povinnosti volají !!!!

Konečně se tedy zvednu a z radia ještě slyším - hádej, hádej, hádej potřetí.... A  tak hádám, bude zítra už to sluníčko nebo nebude