Svět seniorů

Tatínek měl také včely, hrabal se v nich i den celý,

zato chudák moje máti, tu když píchne, hned se klátí.

Alergií postižená, rázem byla přidušená,

když jí píchla ráno včela, problém byl až do večera.

Jednou z jara naše koza , hověla si ve stínu,

na zahradě pod jabloní, zrovna vedle včelínu,

zachtělo se mamce mlíčka, řekla, že jí podojí,

myslela si, že pod stromem, před včelkama obstojí.

Sáhla tedy do kredence, po kameném hrníčku,

celý drátem opletený, pamatoval babičku.

Byl to její oblíbený, všude samé praskliny,

to jí ale zachránilo, měla jenom modřiny.

Jen získala dva, tři střiky, uslyšela včeličku,

zděsila se, to je průser, musím chránit hlavičku.

Nic lepšího nevymyslím, mám z píchnutí obavu,

tak si honem kameňáček, nasadila na hlavu.

Jak byla tak upocená, hrnek sklouzl v tu ránu,

za chvilku však naše mamka, proklíná tu ochranu,

Včelka brzo odletěla, vzdala ten boj nerovný,

sundat hrnec  z hlavy dolů,  byl však úkol nemožný.

Nějak se ten hrnec stočil, uvíz rantlem na čele,

mamce se hned honí hlavou, myšlenky ne veselé.

To tu budu do večera, s kameňákem na hlavě??

Začla tedy volat  ! Franto!!!", nejdřív tiše, váhavě.

Když však znovu uslyšela silné včelí bzučení,

váhavý hlas přeměmil se rázem v silné ječení.

Taťka právě ve včelínu, čistil starý medomed,

jak uslyšel tenhle povyk, vyběhl ven, co to zhléd??

Koza celá vyděšená, na provazu napnutá,

vedle ječí naše máma, nějak divně ohnutá.

Fanynko, co se Ti stalo, ječíš jako praštěná ??

Nemůžu sundat ten hrnec, už jsem celá odřená.

Ani mému tatínkovi nedaří se záchrana,

hrnec drží na tom čele, mamka už je zdrchaná,

počkej dojdu pro kladívko, není jiné řešení,

klepnu na něj, rozsype se, ukončím tvé trápení.

Neodolal, jak byl prasklý, vysypal se a byl fuč,

mamce zůstala na hlavě jen ta drátěná obruč.

Čelo celé rozedrané, konečně si oddechla,

na co ten náš taťka myslel, to by do něj neřekla.

Víš Fanynko, jak jsi stála, ohnutá tam v tom sadu,

pomyslel jsem, to by bylo, přitočit se zezadu,

přidržet hrnec za ouška, radost bych Ti způsobil,

ani by jsi nevěděla, kdo v tom sadu vlastně byl!!

Tohle dával taťka k dobru, když se sešli  přátelé, znám to tudíž  vyprávění. Vzpoměla jsem si na to při čtení vašich včelích zážitků.

Tak to mě vůbec nenapadlo, co spustí včelí žihadlo.

Nestačím se diviti, kolik se toho dá napsáti.

O těch mrškách včeličkách, v bodání to jedničkách.

Sidi ty jsi to trefila, vůbec ses nezmýlila.

Kdyby mě snad jedna včela , na oná místa píchla !

To bych tady neseděla, to bych raděj chcípla !

I když nebyl by to zas takový problém, jen bych měla oné částí zvětšený objem.

Medvěda jsi poslala abys včely zahnala.

Já sama jsem se přesvědčila , že na včelý moje nilá neplatí hrubá síla.

Je pravda že jsem v kožichu nebyla, tím jsem se hodně oslabila.

Tak nevím co s těma včelama ?  Asi nic ,vždyť léto už je za náma.

Alergije to je zmije !  Ale já se nebojím !

Dostala jsem totiš péro, to kdyby se něco dělo.

Je plné adrenalínu, klidně můžu ke včelínu.

Včelky nejsou jen zlé bodalky, jsou také profesionálky,

které různé neduhy léčí a to někomu svědčí.

Tak už to v životě bývá, že někde něco přebývá a jinde se to vzývá.

Už se v tom nebudu paplati, budu raději čekati, na vaše skvělé rýmovačky z téhle ,,webové střídačy."

Jak nemoci varoázy včelí rody ohrozily,

včelaři nové roje zakoupili.

Jsou to včely zkřížené,

hned jsou strašně nasrané.

Dřív včelař moh včeličky

hladit přes prdeličky.

Můj kamarád Včála,

mě léčil migrénu,

ve včelíně jsem se bála,

ale ruce v klíně na divanu

a to včelí vrnění,

vyhnalo to brnění

z mojí hlavy hravě.

Jejich energie má velikou sílu,

ale nové právě

taky jsou agresivní

jako celý svět..........

Včely to jsou pěkný potvory,

už dvakrát se do mě zabodly!

Ruka má nebyla k poznání

a mě na pohotovosti calcium píchali.

Při druhém bodnutí noha tak otekla,

že jsem hned k lékaři letěla.

Od té doby včel se bojím,

neboť  na ně mám silnou alergii.

Slyšela jsem z více řečí,

že včely vosy předčí

 v nebezpečném bodnutí,

když už není vyhnutí.

Zapálené otoky a zimnice

ženou pobodané do nemocnice.

Vosy letos taky řádí

-ovoce je málo

než by se jim zdálo.

Tady ani jablko není,

réva zmrzlá obrazila

 a ta jim moc voní.

Včelám se u nás líbí velice - mateřídouška a tlustice.

Buchy, buchy na vrátka!!  Holky, Bodo, děvčátka. Chvíli jsem tu nebyla, patří se abych vše vysvětlila.

Sedla si na mě totiž  včela, asi se kamarádit  chtěla. Já však neměla pochopení,   pro její náhle navštívení.

Trošku jsem se ohnala a včelka se naštvala .    Pozvala si kamarádky a nastaly divoké hrátky.

.V těch malé včelky zvítězili, velkou Taru porazily .   Doktoří se zapotili velice, když mě přivezli do nemocnice.

A  že moc šikovní byli,do žívota mě vrátili. Můj velký dík       jim proto patří, za tu jejích skvělou práci.

Teď, když jsem se omluvila, dovolte abych se rozloučila.Zdraví Vás všechny Tara, co se s tím nepára.

Zas Vás příjdu navštívit, jen co budu trochu fit. Zatím se tu hezky mějte a na Taru vzpomínéjte.

Ahojkýýý 

Ahoj milá Sidi,

co to moje očka vidí.

Ty navádíš mě k neřesti,

musím si hledět pověsti.

Já jsem totiž slabá pička,

stačí mi jen malá sklenička,

hned je s toho špička

a s Tary opička

Zrůžoví líčka,rozzáří očička, nos jak žárovčička, pletou se slovíčka,.....

Ale to Ti říkam věru,

taky se vůbec neperu.

Jen se hodně směju

a falešně pěju.

No prostě je to na draka,

když Tara si da panáka.

Za motorku Ti děkuji velice,

bude to má společnice.

Když mě budou nohy bolet,

na kole nebudu moct vyjet.

Chtěla bych se překonat,

trošku to vyšperkovat.

I když jsem holka veliká,

znůžu se jen na smajlika         ahoj, ahoj, ahoj

Ahoj Sidi, jseš holka super!!

Na smutek se ….vykašli !!

Podívej se níže,

co Tvá sestra píše.

Vy holky to máte v genech daný,

máte smysl pro humor i veršování.

Já jsem ráda velice,

že mám takové komplice.

Ahoj Tara, obyč. holka co je hrozně ukecaná a také ráda čmára.

Belindo Ty jseš ale třída,

se mnou je to spíše bída.

Něco jsem sice napsala.

Ale jak to vypadá!!

Ty to teda holka válíš,

je vidět, že nezahálíš.

Víc ze mne už nevypadne,

nevidím, není to snadné.

Nevidím, pro slzy štěstí,

které mi začaly técti,

jen co jsem se podívala,

co jsi nám to zas poslala.

Ty jsi mně tak pobavila.

Ty jseš prostě dobrá víla.

Když už jsem se tady objevila ,
dovolte abych se představila.
Já jmenují se Tara,
jsem padesát let stará.
Nejsem žádná vykopávka!
Ale zasloužilá matka.

Mám dva syny,
kteří vloni oslavili třicátiny.
Pavel a Petr se jmenují,
a já je moc milují.
Péťa má krásnou holčičku,
tudiž ze mne udělal babičku.
Jinak ráda sportuji,
hlavně tenis piluji.
Také hudbu poslouchám,
při ní nohám klid nedám.
Prý jsem malá/ chá, chá170cm/ dračice,
říkají mé spolupracovnice. 

Mám ráda, když se pořád něco děje,

ať už svítí slunce či jsou závěje.
Život je krásný, tvrdívám
a proto si ho užívám.
Komu je vlastní,
humor , sranda psina,
človíčci tito jsou,
moje krevní skupina.
Tak to je moje krátká vizitka,
a já už běžím do fitka.

Tak tedy končí
s Vámi se loučí
Tara co je skrátka
Vaše nová kamarádka.

Ahojky, přejí všem, sluníčkový den.
 

Také tady vítám  Taru,

ta má jistě ještě páru!

Je to ještě mladá holka,

nezdolá jí valčík, polka.

Tařino oko dobře vidí,

jak každá verš piluje a cídí.

Ty Taro pro veršík také máš cit,

na zdraví s tebou teď budeme pít!                                                                

Jsem zde dnes jenom na skok, protože jak jsem řekla bývám o prázdninách dost rozlítaná, ale chvilinku se snažím najít a zavítat sem. Při té příležitosti jsem zaznamenala Tvůj příchod. VÍTEJ zde a vím, že se Ti tu bude určitě líbit. Tara, co padesát let je stará... píšeš. Tak to jsi teda mladice. Ať se Ti tu líbí. 

Marta 

ZdravímTaru z Moravy
a posílám pozdravy.
Morava je i můj domov,
jsou prázdniny,tak tu máme pohov.
Jinak je tu dobrá parta,
ptákovin napíšeme kvanta.
Píšem příběhy veselé i smutné.
Někdy i recepty chutné.
Zkrátka když tu vydržíš,
sem tam něco zamlžíš,
bude Ti tu dobře s námi.
Jsme tu samé mladé dámy,
šedesátka je už za námi.
Máme tu i muže Boba,
je to jediná naše pánská ozdoba.
A jsme rádi,že ho máme,
rádi si s ním zapindáme.
Tak Tě zdravím velice
jsem taky děvče z Moravské vesnice.

Hurá, zase je tu nová, vesničanka z Moravy,

tohle její veršování, jistě všechny pobaví.

Rostou na té Moravěnce, vskutku vtipná děvčata,

která zvládaj verš i prózu, někdy jsou to dramata.

Já Belča  v poslední době, sem jen málo zavítám,

jistě to nebude vadit, když Tě první přivítám.

Tak jak píšeš, je tu občas spousta velké legrace,

která všechny seniorky, občas zdrží od práce.

Vařit, smýčit,hlídat vnoučky, to je starost veliká,

tady je však pobavení, sem každá z nás utíká.

Jenom chvilku, říká každá, nežli na Svět nahlédne,

v dobré vůli začne v devět, rázem je tu poledne

Než sem milá Taro vstoupíš, nad tímhleto přemýšlej,

jestli máš jen málo času, dobře si to rozmýšlej.

Tady semeleme všechno, radost, štěstí, trápení,

smutek tady nemá místo, vždy najdeme řešení

Jsme tu z celé naší Vlasti, od  Ústí,  po Kroměříž,

vyjmenovat, kdo kde bydlí, to je pro mne vskutku kříž.

Já jsem ze vsi od Liberce, jméno mé je Belinda,

jsem bábinka pejska Berta, ta co toho napindá.

.

Tak vida, mám zde krajanku! Ano, je to Mrákotín u Jihlavy. Mám tam svoje kořeny, ač jsem tam žila jen 5 let a pak jsem tam jezdila k babičce na prázdniny. Už mi tam zůstala jenom vzdálená sestřenice  a rodinný hrob.  V Telči mám bratrance s rodinou. Hrob mi není k ničemu, když mne pochovají mezi příbuznými manžela. Bude mi tam smutno, mezi cizími lidmi, jenom tchyni a tchána znám! A už zase žvaním blbosti! Jak vidíš, nic andělského ve mne nezůstalo!  Děkuji za poradu jak odstranit blesk, to mi nenapadlo. Pa, pa.

   Ještě kdyby zafoukal vítr, byla bys jako Merilin Monrou  

Je hezké tou rubrikou procházet, Je v ní naše dětství,dospívání , prostě naše mládí. Jako každá generace si  budeme to své chválit nejvíc ze všech.CHce se až brečet, jak to všechno rychle uteklo.  Mám jednu humornou vzpomínku na spartakiádu.Jestli si pamatujete / jsem r.46 /,tak se cvičilo s balonkama v sítce v zelených sukních. Ještě než jsme dostali potřebné,tak jsme si na nácvičnou měly uplést sítku a dát si do ní balonek.Jedna holčina si donesla balonek v síťce od vložek. Vzpomínám, jak ji tenkrát muselo být, když jsme seji všichni řehtali, jak kobyly. Myslím,že to byla tehdejší šikana.zdravím

image host

image upload

Budu-li mít čas, podívám se, zda nemám nějakou školní fotku, jiné jsem zatím nesehnala.

 Vymyslila jsem si barvu a věřila tomu půl století- abych měla asi barevnější svět. .To bude sranda- ještě něco vyhrabeme...Kdyby se všichni přidali...kočárky a oblečení...Já teď jdu brrrr ještě s Vendou ven... Hanča

Prosím tě, tak já žiju v omylu víc než 50 let, že byl úbor žlutý a zelený a ono to bylo modrý a bílý? Já jsem ročník 1946 .No vidíš a na chatě se válely takový modrý trencle a já je nabízela vnučce, když v horku přijela v džínách, aby si je vyprané půjčila - no nechtěla je - předpotopní bombarďáky... Hanča

Kde by se vzaly takové barvy- všechno bylo červenomodré... Asi jsem si to přála- bylo mi do deseti let...Nevím...?

Co to jsou frencle - nevím. Ale usuzuju, že když jsou zelené. ač to není barevné, tak jedna z vás má odlišnou barvu těch spartakiádních cviček. Takže to jsi ty.

Bane, to jsou trenky!

Nojo, Melody, to jsi celá ty! Já sem nemohu dát staré fotky, nemám skenér - či jak se to jmenuje. Syn ho má, ale to je na dlouhé lokty!

Hani, na té spartakiádní fotce jsi taky?

Já staré skupinové fotky mám někde v krabici na půdě. Takže sem vkládám fotky, když jsem byla miminko. Tyto fotky jsem měla náhodou na flešce.

Na druhém foto mě maminka veze v kočárku.

Jste dobré- hlavně ,že nejsem Ladislav- to je kluk, co nosil punčocháče pod kraťasy i v zimě.

Druhá řada uprostřed ...ta v tom bílém ?