Svět seniorů

Mapa webu

Z mého života

Musím říct, že můj život byl docela pestrý. Za celý život jsem šestnáctkrát změnila své bydliště. Ne, že by to bylo zrovna moc příjemné, ale jednu výhodu to mělo. Poznávala jsem jiné kraje, jiné mravy a jiné lidi. Bohužel jsem také na ty nové lidi a kraje musela zapomenout. Procestovala jsem naši zemi od Rosicko-Oslavanského uhelného revíru, přes Košice, Japonsko, Prahu až do Příbrami. Život v každé oblasti byl úplně jiný. Bylo to dáno nejen prostředím, ale i věkem. Myslím si, že bude dobré prostřednictvím svého blogu si na některé oblasti zavzpomínat. Irena

datum: 26. Ledna 2009 - 13:37 | autor: Irena

Autor blogu: Irena

hel.vegsov@seznam.cz

Profil uživatele Blog uživatele Napsat soukromou zprávu

Poznámka ke komerčním sdělením na tomto blogu:
Pomáhejte nám zde udržovat kvalitu blogů a komentářů na Světě seniorů. Nepište zde články a nevkládejte do diskuze příspěvky, jejichž primárním účelem je komerční sdělení. Budou automaticky mazány. V případě zájmu o reklamu na Světě seniorů nás kontaktujte.

Poznámka k diskuzi:
Diskuzní příspěvky jsou seřazeny chronologicky. Čím je příspěvek výše, tím je novější.

Chcete napsat komentář?

Komentáře

Zastavení první

6. Dubna 2009 - 17:15 — Irena

Celé své dětství jsem prožila v Rosicko-Oslavanském uhelném revíru. Ten se rozkládal mezi Zbýšovem, Oslavany, Padochovem a Zastávkou u Brna. Ve všech těchto místech jsem postupně vždy několik let žila. Můj otec tam pracoval jako důlní inženýr. Těžilo se tam černé uhlí v hlubinných dolech. Nevím, jak bych tento kraj charakterizovala. Nejde to jinými slovy než " kraj hornický." To si vlastně uvědomuji až teď,když bydlím v Příbrami, protože obě oblasti jsou si po letech velmi podobné. Myslím, že toto období bylo pro mě velmi přínosné. Měla jsem na rozdíl od ostatních dětí možnost se podrobně seznámit s hornickým povoláním, vidět na vlastní oči, jak to vypadá v dole, vidět, že práce horníků je opravdu velmi těžká. V té době se razilo heslo -" já jsem horník a kdo je víc ". Bohužel tento komunistický slogan nebyl v prospěch věci. Myslím, že dosti pokřivil charaktery lidí. Po mnoha letech jsem tento kraj navštívila znovu. Je to kraj zničený, zdevastovaný, zanedbaný. Zůstaly jen vytěžené haldy hlušiny, staré, zrezivělé těžní věže, polorozpadlé budovy, zbytky hornické lanovky s huntíky na převážení uhlí a velmi smutno. No, vlastně jsem tam byla už před deseti lety a to se snad už něco změnilo. I teď tam žijí lidé a ti se určitě postarali o to, aby tento kraj opět ožil a zkrásněl.