Svět seniorů

Ne,nejde o pana Poláčka.Byly jsme taková svazácká skupina ( věk: 90,  85,  82,  72,  70  ) a rozhodli jsme se v sobotu  v čase  i  nečase  udělat si  procházku  na  Petřín.Ani  lanovka  nebyla  nebyla přecpána (dokonce jsme  i  seděli ) .No v  takovém  aprilovém  počasí  si lidé  našli  rozumnější  cíle.Petřín  byl můj  návrh ,ostatní hrdině kývly.Můj  návrh nebyl jen tak  plácnutí   do  vody,ale  všechny  jej přivítaly. Z Petřína  zpět jsme  se nechaly vést  zkušenou  turistkou,která  s Pražskou  informační  službou  má v Praze prolezlé kde co. "Projdeme  růžovou  zahradou  a potom...."

Jo,růžová zahrada !!Jak to tehdy začalo? Bylo to už v minulém století ( rok 78 ).Měla jsem v Praze týdenní soustředění  v rámci postrgraduálního studia. Zaběhla jsem si do Máje na Národní  koupit něco  k zakousnutí,abych přežila den.  "Kam letíš " ,vyrušil  mne hlas  z trysku a myšlenek. Zvedla jsem hlavu, vidím muže s bíbrem... Teprve další slova a uchycení za paži  mne vrátilo do  reality ."Nikam nechoď,půjdem si někam sednout !"  (Celý čas našeho  mládí  jsem  bývala  v opozici a jen  ten pevný  úchyt  paže  mne dokázal přivést  občas ke klidu. ) "Nemůžu,musím na přednášky ."  "Nikam nemusíš  !"

Podívejte se děvčata,co už všechno začíná kvést ! No jo,ale jdeme asi špatně,musíme se kousek vrátit  a  projít Hladovou zdí .A návrat kolem růžové zahrady ,ze které jsem jednu růžičku uchovávala  v práci  hodně  dlouho....

Poseděli  jsme  u lahvinky červeného ." Musím koupit  manželovi  košili,bude mít brzy narozeniny." "Půjdu s tebou..."   .Na Národní měli velký výběr a košile byla  nádherná. Procházkou  jsme se  dostali   na druhý břeh  Vltavy  a  vzpomněla  jsem  si,že  chci k  té košili  ještě kravatu. V obchodě  paní  prodavačka  vybranou  kravatu  přiložila  ke krku mého průvodce  se slovy :"Manželovi  bude  opravdu slušet "......                                                                          

Podívejte,probralo se to!   Stejně to sluníčko dělá divy. !Těch podléšek co tady je ! Ten kostelík,co sem dovezli z Podkarpatské Rusi ještě není opraven.....

"Ještě,že se ta prodavačka nevšimla prstýnků ,to by byl trapas !" "Nebyl, já jsem nechal  udělat  stejný "" (ženil se rok po mne ).  Na Petříně byla  Růžová zahrada  plná rozkvetlých růží. Do cesty  nám " přišla " malá smrková  šiška. Nikdy bych  neřekla, co se s takovou  šiškou  dá  užít legrace. Já v prudce elegantních  italských lodičkách na vysokém podpatku  bez paty,on  v obleku.....hráli jsme čutanou s tou  malou šíšou...A den se krátil.                      

Děvčata,toto je nyní národopisné muzeum.Patří pod Národní  muzeum, budovu  nechali postavit  Kinští. Zase začíná pršet ,ještě že to máme kousek  na tramvaje.                  

Dostala jsem na památku růžičku .Tu,kterou jsem pak měla  v té zásuvce. A šiška ?Ta se dlouho vozila na palubní  desce  auta mého  průvodce. Jak to vím ?Občas jsme se setkávali na srazu třídy......

Prudce se rozpršelo a rozfoukalo.A my jsme se rozprchly na nástupní ostrůvky tramvají.