Dovolená-RETRO.

Červenec 1958.Nepoznamenaná čímkoli,co se týká cesty do zahraničí se vydávám s kamrádkou autokarovým zájezdem (od Čedoku,tehdy asi jiná cestovka nebyla ) na pobřeží Baltu do NDR.Do autobusu vypraveného z Prahy přisedáme v Děčíně.První zastavení,kromě hraniční prohlídky,je v Drážďanech"město v rozvalinách,prohlídka Zwingru(ten byl poškozen jen málo a opraven ),průvodce popisuje trosky Starého města,které zbyly.

Postupně se seznamujeme s osazenstvem autobusu:je velmi pestré.V našem "hledáčku" hlavně zůstala skupinka mladíků v zadní části autobusu /byly jsme mladé holky /,žena proti nám starší tak o 10 let,takže hrozně stará a vpředu sedící rodinka s chlapcem.V závěru se k této skupince vrátím.Mladíci bavili autobus.Zmíněná žena mlčky sledovala cestu,působila velmi osaměle a bezradně.Pro šátek uvázaný "na babku " jsme usoudili,že to je jeřábnice a pracovní jméno jsme jí daly Márina.Manželé pečovali o otylého synka a občas pohoršlivě kroutili hlavou,když začal být v autobuse příliš humor.

Když jsme ještě byly doma,dostalo se nám rady:vemte sebou kafe,to snadno prodáte a budete mít víc marek.Ty tehdy byly na příděl podle počtu dnů pobytu.První nocleh-hned byly poptávka po kávě.Směnili jsme a byly rády,že to máme za sebou.První setkání s mořem bylo na ostrově Usedom,kde jsme pobývaly 3 dnyPrvně jsem viděla stanové městečko,které jsem dosud viděla jen ve francouzském fílmu.Z moře úplně vedle,stříbrný písek a celá pláž mne přiváděly do jiného světa,světa snů.Okouzlení neupadalo ani v dalších pobytových místech:v Binzu na Rujaně a v kempu pod Stralsundem.Všade jsme byly po 3 dnech.

Prozaické události:velký zájem domorodců o naše boty.Musely jsme je schovávat hluboko do stanu.Ne pro odcizení,ale kvůli kupcům.Mořská nemoc se nám nevyhnula při cestě k dánským břehům.Skupinu mladíků jsme zahlédly stěží u jídla.Z "jeřábnice Máriny" se vyklubala brněnská profesorka jazyků.Před tímto zájezdem byla v Moskvě,kde koupila psací stro.Ten doma prodala a za utržené peníze jela do NDR.Za utržené peníze za věci z NDR pojede na Balt. /Opravdu mi od tud poslala pozdrav /.Ale za jaké věci?!To neprozradila.

Zážitků bylo velmi.Balt mi nepřipadal v ů b e c studený,kupy stříbrného písku mne uchvátily a od začátku jsem si přála se do té krásy vrátit.Zpáteční cesta vedla pře Lipsko /nocleh/Odjezd se zpožďoval:nebyla Márina,nebyla rodinka...Skupina mladíků s humorem komentovala situaci.Nejprve se přibatolila rodinka,kam uložila balík,co vláčela,nevím.Nějak se nemohla vejít.V dálce jsme viděli Márinu z obou stran něčím obklopenou.Vláčela lustry!Cpala je v autobuse,kam se dalo.To byl tehdy tovar,který doma zpeněžila a juchala k Blatonu.

Odjezd a cesta zpět k hranicím ve Hřensku.V autobuse cesta bez humoru,asi únava...Hranice:odevzdat celní prohlášení,německý celník ukázal na některé cestující,aby šli za závoru,i my..Byly jsme už "doma" za závorou.Zbylí byli podrobeni celní prohlídce.Mladíci ze zadu nám stačili přehodit přes závoru Flexarety.Po zkončení celní prohlídky manželé neměli balík (byl v něm zvětšovák ).Klukum jsme vrátili v autobuse fotoaparáty - vysypali z nich hodinky!Byly plné,ty Flexarety.Co ještě našli celníci,nevím.Ale ta kupa lustrů v autobusu zůstala.Jak to Márina udělala,to jsme se nedověděly,vystupovaly jsme zase hned doma v Děčíně.Už jsme nebyly zcela nepoznamenané cestováním,ale stejně jsme se měly co učit.

datum: 20. Června 2009 - 18:16 | autor: Ivana

Autor blogu: Ivana

Profil uživatele Blog uživatele Napsat soukromou zprávu

Poznámka ke komerčním sdělením na tomto blogu:
Pomáhejte nám zde udržovat kvalitu blogů a komentářů na Světě seniorů. Nepište zde články a nevkládejte do diskuze příspěvky, jejichž primárním účelem je komerční sdělení. Budou automaticky mazány. V případě zájmu o reklamu na Světě seniorů nás kontaktujte.

Poznámka k diskuzi:
Diskuzní příspěvky jsou seřazeny chronologicky. Čím je příspěvek výše, tím je novější.

Chcete napsat komentář?

Komentáře

Dovolená - retro-PS.

26. Června 2009 - 20:53 — Ivana

Je vidět,že zážitků z "dávnověku" máme dist a někdy dost peprných.Abych uzavřela ten ZBOŽŇOVANÝ Balt.Stále jsem zážitky a touhu vidět tu oblast znovu nosila v hlavě.Prvně se mi podařilo sen uvést ve skutečnost,když jsem měla dvě děti.Přemluvila jsem manžela,děti svěřila na týden babičce,a se stanem áčkem a spacáky jsme vlakem jeli do Binzu.Už si vůbec nevzpomínám na cestu,jen jsme museli v Berlíně přestupovat na jiné nádraží,byl to trochu horor,protože v noci,ale do Binzu jsme se dokodrcali.Počasí nic moc,do vody manžel odmítl jít.Já ,pokud jsme byli v kempu,brečela co asi dělají děti a že jsem od nich odjela a že....Po 3 dnech jsem to vzdala a DOMů!!

Ale Balt stále v kebuli.V r.71 jsme se vrátili s dětmi autem z Bulharska /to jsme tam byli potřetí / a já nesměle už při zpáteční cestě zpracovávala manžela /byl to hodně tvrdý ořech - spíš para než vlašský /,až kývnul.Doma jsme vyházeli věci z auta nandali čisté a jeli za stříbrným pískem.Binz jsme nějak přejeli a dostali jsme se až na špičku Rujany.Kemp rozsáhlý,téměř prázdný,uprostřed jeden kohoutek na vodu .I

děti byly hodně v údivu.Do vody nikdo nestrčil ani nohu.Dvakrát jsme se vyspali a vzdali jsme to.I já jsem opustila představy o stříbrném písku a nikdy,nikdy už mne takový nápad nenapad.

Pokud Emčo píšeš o návštěvě venkova v bývalém SSSR:dostala jsem zájezd za odměnu Moskva-Leningrad.Myslm,že tehdy takové zájezdy měli velmi podobný program.Vzbouřila jsem se stádu a jezdila po okolí Leningradu autobusem,víc stopem.Tak bych mohla vyprávět.Lidé domácí byli velmi opatrní na mluvení,ale rozpovídali se.Neměli Rusy rádi.Hodně neměli!Viděla jsem zahrádky,dvorky i domácnost.Ráda jsem se vracela do ČSSR!!!!

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Samor2

26. Června 2009 - 17:39 — bubar (bez ověření)

Ahoj Věrko !

My jeli do MLR v létě 1977 . " Ladem" ležící několik roků, oběžné kolo turbíny,kdysi určené pro ČLR -jsme brigádnicky rozvrtali a prodali do Sběrných surovin. Bylo z bronzi, takže po odečtu minim. "poplatků", jsme se dohodli na Zájezdu. Trasa Györ,pak souběžně po toku Dunaje, Ostřihom - tamní katedrála a zbytek - Budapest.

Zájezd to byl parádní , jela s námi dokonce i průvodkyně a jako rodilá Maďarka, provdaná k nám, odvedla nadstandard a ukázala nám - opravdu všechno. Obchodní dům Korvín pak v půldnu určenému nákupům, ocenila především naše dítka. Za pro nás tehdy značně výhodné ceny, jsme dcerce koupili riflové šaty. synovi rifle a rifl. vestu - takže když naklusali po Prázdninách do školy., oba byli středem pozornosti. Výborná zrmzlina a míchané limonády byla paráda a jízda večerní Budapeští, byla fascinující.

Přesto, jsme všichni měli i záporné zážitky. Byť obědy a večeře v "lepších " restauracích", byly o tom, že jídlo se skládalo z kousíčku masa, minima brambor, nebo rýže. Preventivně byly na stole talířky s bílým chlebem, ale jak se obyčejně večer kecalo venku u bungalovů v kterých jsme spali - shodli se všichni na tom, že asi bude jistější - vegetovat na broskvích, uheráku, event. čabajkách. Jak silnice od Gy'oru do Ostřihomi, tak asi už dálnice Budapešť - Bratislava při návratu , jsme po první zastávce na - "odpočivadle" s WC - z nich vylétli jako špunt ze šampusu. To byla hrůza a našlo by se tam asi všechno, co nikdo nepotřeboval. Nastala nepsaná domluva, že raději tedy muži přeběhnou silnici a ženy se vnoří, do kukuřice, nebo obilí (byli jsme tam poč. července) . Tak tomu bylo vždycky a i řidič autobusu stopl autobus co nejdál od WC. Komáři i když jsme naše bunglavy měli na "ostrově" obtékaném Dunajem zleva a slepým ramenem zprava, asi ještě nebyli ve formě.

Podobně, jak popisuješ, se poslední možné naše koruny, či zbývající forinty - uvalily v Györu. Holky si kupovaly kosmetiku, my jejich třešňovici, či u nás v té době nedostatkové vietnamky, i levné opánky.

Nuže , rozporuplné dojmy v nás byly ještě dlouho. To mi ale se ženou ani ve snu netušili, že za tři roky projedeme celým Polskem až k Mazurským jezerům, abychom se aktivně zúčastnili svatby jedné z mladých turistek. To je na dlouhý článek při nejmenším.

Zdravím a přeji hezký zbytek dne - bubar, emča

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Ivance - Dovolená - Retro.

23. Června 2009 - 13:18 — bubar (bez ověření)

Ivanko, píšeš velmi "čtivě" a tudíž se mi Tvůj článek opravdu líbí ! Za totality to bylo s cestováním -ven vyloženě o "hubu" a i když jsme byli mladí a brali všechno s nadhledem, právě asi toho mládí - viděli jsme i jinýma očima ?!

Pecka je jak popisuješ ty foťáky plné hodinek. My když nám bylo milostivě dovoleno jet do Jugoslávie - konkrétně do Dubrovníku a na pozvání - kapela za kapelu - došlo k velmi podobné situaci na hraničním přechodu u Bratislavy - museli jsme přes MLR - Rakousko bylo tabu. V jednom ze "škopků", měl kolega s kapely narváno nějaké zlato pro ségru, která se měla vdávat. " Prošli" jsme kontrolou s poznámkou , jak u slovensky mluvícího ma'dara, tak toho našeho celníka s tím, že - sa opýtali - a čo je hento ? Hento byla půlka piva /sud obsahu 50 l+ pípa/ a jejich uslintantaná ústa, mluvila za jejich pocity , zcela jednoznačně.

Když potom vypukla v Jugoslávi občanská válka a uviděl jak je tak kouzelné město a v kouzelním prostředí zruinováno, bylo mi hodně smutno.

Naše "zážitky" , jsou - jaké jsou, ale od toho, kdo byl z nějakého důvodu v SSSR a dostal se na venkov, neznám jiný pocit, než zděšení z toho, co se u nás pěje za ódy a v realitě je to - středověk s tím rozdílem, že sem tam byl viděn Moskvič, nebo jen tak bez řádné koncovky vražené dráty do zásuvky a blkající televizor.

Zdraví Tě bubar - emča

P.S. opomenul jsem to podstatné - bylo to v r. 1962, já měl 18,5 (benjamínek - kluci byli od 1 - 6 let starší a i když na okamžik a na uctivou vzdálenost, nám na molo, na němž jsme hráli zamával národní hrdina - prezident Tito.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

poprvé u Baltu

20. Června 2009 - 21:54 — Olina

To já vám také musím popsat, jak jsem byla poprvé v NDR ve Warnemunde. Bylo mi asi 18 let. Koupila jsem si na to zbrusu nové plavky, které byly o něco menší, než ty staré - teda kalhotky byly nižší, ne až do pasu, jen na boky. Jistě, že jsem se hned první den na tom pruhu pod pasem spálila. Co teď? Pořádně jsem to promazala a aby se mi na to nenalepil písek a nemohlo k tomu slunce, tak jsem si tam uvázala kolem těla nad plavky až k pasu velký hedváný šátek složený do pruhu. Cípy šátku ještě visely kolem boku dolů. To bylo haló! Pánové na mě kývali, mávali, zvali na drink a vůbec byli takoví nejací z toho šátku odvázaní - myslím Němce, ne chlapy z našeho zájezdu. Těm to bylo fuk, oni věděli, proč to tak mám. No vydržela jsem to asi den a druhý den jsem si kajícně vzala ty staré plavky s vyššími kalhotkami. Ale jak to spálené přestalo bolet, zase jsem ty nové plavky navlékla. ještě jsem se stačila na tom pruhu opálit. Měli jsme nádherné počasí. Moc ráda na to vzpomínám. Kdo by nevzpomínal rád na mládí......

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

dovolená kdysi

20. Června 2009 - 21:28 — samor2

Také jsem zažila různé štrapáce při dovolených, a to v bývalém SSSR. Už jsem o tom zde psala loni na podzim. Nebo si otevřete moje www, kde jsem to doufám hezky popsala.

Ještě jenom k první cestě do Jugoslávie.Vy, kteří jste tam v té době byli, tak mi dáte za pravdu. Dalo se tam prodat ledacos, od kávy po manželovi kraťase. Ale chci popsat cestu domů. V té době se nejezdilo přes Rakousko ale přes Maďarsko. Po cestě na maďarské hranice se podařilo píchnout dvě pneumatiky. Řidiči naznali, že zastavíme v prvním větším městě v Maďarsku a kola se musí opravit. Napřed nám ale zastavili na zdravotní přestávku. Prima. Ale co jsme nevěděli, že v kukuřici u cesty se zabydleli komáři. Ten bezhlavý úprk do autobusu, každý napolo oblečený a plný komárů. Takže jsme zastavili v prvním větším městě. Šoféři odjeli opravit kola a my vyrazili na nákupy. V té době bylo možné na každý pas vyměnit za 200 českých korun. A tak jsme měnili a nakupovali - různé šampony, krémy na ruce apodobné. Chodili jsem v obchodňáku kolem dokola, něco nakoupili, při placení jsme zjistili, že ještě nám něco zbylo a tak honem zase dokola. A co jsme tehdy mohli za dvěstě našich nakoupit je až k neuvěření

samor2-věrka

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Ivance

20. Června 2009 - 19:36 — melody

Tak v roce 1958 mi bylo pět roků, ale pokrok nijak dopředu nešel. Ty autobusy si pamatuji, i tu zájezdovou kancelář Čedok, ostatně myslím, že vydržela dosud. Ivanko, jinak nádherně napsaný příběh ze života. Takové ráda čtu. Já v životě nikdy u moře nebyla, jaksi nebyl čas, nebo nastaly jiné nepříznivé okolnosti.