Svět seniorů

Zimní nálada mi často vrací do mladých ( dávných ) let.Jeden ze zážitků mi zvlášť utkvěl v paměti.

Musela jsem ( to "musela " je moc na místě ) v rámci fakulty na lyžařský výcvik.No vůbec,vůbec se mi to nehodilo.Ale výmluva nebyla po ruce.Do Svatého Petra jsme dorazili,hotýlek pěkný,všechno pěkné.......Jen moje lyžování ,to byla výhra!Byla jsem svými výkony zařazena do 4.družstva.Myslím,že to bylo družstvo poslední.

Můj výcvik vypadal všelijak,kopce jsem sjížděla většinou se zavřenýma očima.Ve čtvrtek ( tak přesně si to pamatuji,poznáte proč ) byla jakási zkouška pravdy.Náš instruktor (který z nás byl notně otrávený a lze ho i nyní pochopit ) se s námi doploužil na jakýsi kopec nad Svatým Petrem. Úkol zněl : ten kopec musíte sjet!Věděla jsem, že tam někde dole není nic,co by mne mělo ohrozit při sjíždění po slepu (tehdy jsem tam i dokonce viděla ! )A zařadila se jako první,abych už to měla za sebou. Instruktor sjel jako první.Ze zdola něco křičel ,ale jak jsme povídali,nevěděli jsme co chtěl.Stranou stráně byl plot a tak jsem si myslela,že nás varuje,abychom  to nevzali přez něj. "co si myslí?Že jsme kór tak blbí a ten plot nevidíme ?"řkouc jsem se odrazila a svištěla do údolí.Někde v části kopce jsem pochopila,co na nás volal ( ostatní na kopci také ) .Po vrstevnici kopce byla prokopána hluboká,hodně hluboká strouha. Špičky lyží se mi zabodly do stěny rigolu a já přeletěla přemetem (byl to můj jediný přemet v životě ).Půlka lyží zůstala zabodnutá ve hlíně.Zadní část visela na kandaharu.Obličej by skoro potřeboval plastiku. Lyžařský výcvik pro mne skončil .

Po návratu do hotelu mne čekal telegram :"Děda zemřel,hned přijeť."

S tím telegramem to bylo následovně: Psala jsem na začátku,že se mi to vůbec nehodilo.A důvod byl sobotní PLES.Domluvila jsem se s kamarádkou,ať mi pošle telegram  (tenkrát už jsem žádného dědu neměla !! ).Kamarádka úkol splnila.A já musela odjet domů!!!!! V Krkonoších vysvitlo slunce,pomlácená a bez výstroje jsem se mohla ještě do neděle flákat.Ale nic  se nedalo dělat.Ještě ten den odpoledne jsem se vracela zpět.Profesoři mne velmi litovali "lyže fuč,obličej skoro a ještě toto v rodině.."

S kandaharem kolem krku,ruksakem a hůlkami jsem seděla v České Lípě na nádraží a čekala na přestup. Soustrastné pohledy ostatních čekajících byly až  drásavé.Nevydržela jsem,kandahar i hůlky jsem šla vyhodit za nádražím s rozhodnutím,že už na lyže  NIKDY ! A tak se také stalo.

Ples s mojí dekorací obličeje byl taky pasé. Ale byly další.Jen si nemohu vzpomenout,kvůli komu jsem tehdy na ten ples chtěla jít.Byl to asi nějaký krátkodobý Objev.