Svět seniorů

Byla  jsem  šťastně  (tehdy dávno) vdaná .Potomci: syn  4r.,dcerka 2r.Manžel byl nimrod  a  o víkendech  jsme měli  úmluvu : jeden uvaří  v sobotu na oba dny, druhý bude hlídat  děti  a potom manžel  odjede do  lesa  a já ( matka ) budu mít dost času  věnovat  se dětem  po zbytek  víkendu.....

Tu sobotu  manžel  doma  tvořil  a já šla s dětmi  na pískoviště  do parku.Děti  si hrály  a já  na lavičce asi  přemýtala. O čem ?Tak to  vůbec  už nevím,ale  oslovení  " dobrý  den " mne trochu probralo.Odpověděla jsem  na pozdrav  a zvedla  hlavu.( Byla jsem  zvyklá, že  mne lidé  oslovují  a pozdrav  mne nijak nepřekvapil. ) Park  byl  u křižovatky,stálo  tam  zaparkováno  auto.Asi  chce  poradit  kudy  kam,myslela jsem si,když mne  obličej  " vetřelce "  nic neříkal. "Prosím Vás,nevíte kde bych tady našel  paní   .....?" Ochotně jsem vstala a  moje  ruka  se  naklonika  směrem.....( kde bylo mé bydliště ).Zarazila  jsem  se .Vždyť  on  se  ptá na mne!!!!! Nerozuměla  jsem  tomu, koukala  na "vetřelce"....Doklaplo  mi: "Franto,co tady  děláš??!!??

Franta,spolužák  z  fakulty. Tehdy  mne  asi  miloval, ale já  tehdy  při  studiích  měla  srdce  jinde (  u toho,o které jsem psala  v blogu  o výletě  na Petřín ).S Frantou  ( a ještě  s Ríšou ) jsem chodila každé úterý  ráno do  deseti bruslit  na staďák ( to jsme měli marxismus a ...).O  jeho  "oddanosti " ke  mně  jsem  se  přesvědčila  při  sezení  ve  vinárně,kde  jsme  slavili  svátek  vedoucího  katedry  Jaroslava  a  také  ostatních  Jaroslavů  ve skupině. Nepiji  alkohol, ale  Franta  se  tehdy ( ač  ne Jaroslav )  rozjel.O půl noci  byl  už  totálně  odepsaný,že pije  z  nešťastné  lásky......Uklidili jsme  ho  a odstřihli  od  přísunu  Býčí  krve.  Při  odchodu  z  vinárny  nastal  problém,jak  Frantu  dopravit  domů. Ve  vinárně  s  námi  také  byla  paní  profesorka ( nezničitelná  to  alkoholem  žena ! ),u  které jsme  ráno  od  9 hod. skládali  zkoušku. Vyčítavě  se  na  mne  dívala,to že  se  Franta  tak  zřídil  kvůli  mně a začala  organizovat  cestu:Dostala  jsem  její  kabelku  a  klobouk  na opatrování, Frantu ( dlouhého baskeťáka ) si hodila  přes  rameno  a  táhla  ho  městem  domů. (Fyzický  fond  paní  profesorky  byl  také  "požehnaný"). Když  jsme  procházeli  kolem pouličních  hodin ,paní prof. povídá:"Franto,kolik  je hodin?"   " Paní profesorko,půl  třetí ".   "Franto,ty vole,dyť  ty  nejsi  tak  vožralej! "  Franta  objal  p.prof. se slovy :Libuško,ty jsi stejně  prima  holka. A táhli jsme městem  dál..... To byl  spolužák  Franta!

"Přijel  jsem  se na  tebe  podívat "!  (Od promoce jsme se neviděli ) Co teď? Aby něco  děti nevykecaly !Byla  jsem  zmatená a  nevěděla,co  dál !" Já  jsem  byl  u  vás, otevřel  mi  asi  manžel, dělal  sekanou,ruce  měl  od  mletýho  masa .....!!!!!  Pro  Boha,co to  povídá ? U nás ? Doma ?Nemohla  jsem  pochopit  situaci....Byl  ze  mne  solný  sloup, Franta  se  usmíval.... "Musíme  k  našim (bydleli  nedaleko ),jsi  můj  bratranec,mám žárlivého  muže  a  bratranců  hodně."

Rodiče  pochopili  docela  rychle,tykání  probíhalo  bez  zádrhelů....Manžel  nikdy  nepochopil, kolik  mám  bratranců  a  opravdu  je  všechny  neviděl.