Svět seniorů

Celý život mě provází psí kamarád. Co mě pamět sahá , jsme měli psa. vlčáka, dobrmana ajako předposledího psa od 91 roku do roku 2003 jsme měli boxerku Sáru. od 5měsícu do jejich 12 let. Bala mojí dcery Gabrielky. Strašně si ji přála.Jsou velmi chytří, věrní a milují děti , tihle boxeři.Neměla předkus tak neslinila.Strašně hodná fena to byla.všechny nás milovalaa , ale Gábinku nejvíce. když jí bylo 10 let žila už \gábi v americe . A Sára začla být nemocná , podstoupila dvě operace a nemoc se šířila dál.

Četla jsem  si o krtkovi , jak ho jedna z nás - prominte už nevím kdo přesně, popisovala. Ano taky mám příhodu - neuvěřitelnou o přátelství  a toleranci krtečka s kočičkou. Před několika lety jsme vlastnili malou chatu v Jizerkách,  děti tam vyrostly. Tam jak jsme zachranovaly s dcerkou tu dogu o které jsem již psala.

Nedá mi to a musím reagovat na tvuj článek , Slukovko- dopis dítěte. Já trojnásobná matka myslím že mám bohaté zkušenosti ve výchově a myšlení dítěte. Celá logika ve výchově je trpělivost, pochopení a láska.Co to je trpělivost , když jsou tři děti , jinho pohlaví a ruzného věku., tak to musíte kolikrát za den počítat do deseti při ruzných neřešitelných situací.A člověk měl kolikrát chut zařvat a dost a už bude klid.

Omlouvám se že jdu se svým článkem na trh a ještě ke všemu do nesprávné kolonky , ale se sousedy to má co do činění.Bavila jsem se asi před dvěma týdny s řidičem autobusu o psech a já mu líčila anabázi s mým psem. A slovo dalo slovo a on mi vyprávěl jak tam u nich na vesnici má chlap asi čtyři psi, kteří nemají střechu nad hlavou, v zimě , za mrazu leží na zemi, přivázané u stromu. Nikdy je nepustí se proběhnout a v létě nemají vodu a stín. Ž e za ním byl a je to marné. O hospodářs. zvířatech ani nemluvě. No to bylo něco na mne.