Svět seniorů

Četla jsem  si o krtkovi , jak ho jedna z nás - prominte už nevím kdo přesně, popisovala. Ano taky mám příhodu - neuvěřitelnou o přátelství  a toleranci krtečka s kočičkou. Před několika lety jsme vlastnili malou chatu v Jizerkách,  děti tam vyrostly. Tam jak jsme zachranovaly s dcerkou tu dogu o které jsem již psala. Taky jsme se ujali toulavého kotěte , které se rádo u nás a rychle zabydlelo.CHodila pode dveřma do zavřené místnosti  s krbem a tam vedlo okno do kuchynky , nechávali jsme ho otevřené  , a ona si kdykoliv chtěla skočila do svého pelíšku.Jednou jsme jí tam připravili nakrájené maso a granule a zapoměli okno otevřít. K našemu překvapení a nelibosti kocourka , jeho papání tam nebylo , zmizelo.Vrtalo nám to hlavou a jednou jsme  mu na stejné místo dali opět maso a kocourek tam nebyl a přesto jsme slyšeli bouchání mysky a mlaskání , šla jsem se podívat a u misky byl krtek, nevěřili jsme vl. očím zavřené oči a hltal a mlaskal. Vubec jsme mu nevadili. a v tom se tam objevil pan kocour a asi měl dobrou náladu , neprotestoval a očichával návštěvníka a spolustrávníka. A od té doby stačilo zatukat na zem a dát masiko do misky a za cvilku tam krteček byl. Né že by si spolu hráli , nebo byli kamarádi , ale o jídlo se dělili. Hlavně mu chutnala kočičí konzerva. A taky jsme zjistili od kud tam chodil. Ve skřínce s nářadím měl otvor , kudy si vyhrabal chodbičku pod chatou a tak se tam dostával. Asi má dobrý čich. Na podzim jsme převezli  kocourka domu přes zimu a na jaře se už  krtisko neobjevilo . Asi se odstěhoval. Se zvířátky se člověk nenudí to mi věřte     Korina