Svět seniorů

Toto napsala moje oblíbená kamarádka:

B r n o    je město, do kterého jezdím velmi ráda.  Možná i proto, že mám vedle sebe průvodce, se kterým nemohu zabloudit. Umí tak poutavě vyprávět, umí vždycky ukázat něco nového a zajímavého.
Tentokrát jsme se vypravili hlavně proto, že jsem chtěla vidět výstavu - o ní a o Velehradu jsem psala již jinde:

Jankovice mají novou hvězdu.

De opilé chlap kolém rebníka a ňéj vykókne zlatá rébka a že mu splnijó jedno přáňé. Opilcovi to moc nemeslé a tož jí énem řekne: "Nesér." A rebička za tře dně praskla.

Ležijó si takchle gulášová polívka v žalódku a najednó přilétnó velké rum. Najednó eště jeden a za ňóm dvá fernety. To už polívka nevydržijó a povídajó: Tam hore je mejdan? Jo, jasně: řikajó ten poslední  fernet. Jé, tak to se tam mosím jít podívat!

Na prvním foto je záběr v obýváku a na druhém je moje počítačové zákoutí.

Dnes v 10. hodin dopoledne proběhlo v našem rekonstruovaném místním bývalém klášteře (je tam sál pro slavnostní události) Vítání nových občánků do života.  Mezi vítanými miminky byli čtyři kluci a naše Anička. Její maminka obdržela kytičku gerber a pro Aničku dětský nerezpříbor. Vítací obřad byl opravdu moc pěkný, trval půlhodiny, hrály na housle a klavír děti z Umělecké školy a též přednášely hezké básně. Aji mě slzička ukápla. 

Na východním svahu kopce Kleštěnce blízko našeho městečka (502 m) se táhne od Hoštic k Morkovicům hluboký les. Tudy spěchávala hajná z hoštického revíru (je tam dosud hájenka)téměř denně do Morkovic. Jednou si nějak spletla hodiny, vyšla z domu ještě za tmy. Spatřila před sebou člověka se svítilnou. Ač několikrát na něj volala, ať na ni počká, onen člověk nedbal. Pořád jí utíkal. To hajnou překvapilo i znepokojilo. Člověk, který spěchal před ní, zhasl lucernu a tím pádem zmizel.

když jsem byla malá.

Na prvním foto mi jsou dva roky a na druhém šest. 

Už je navečer a tak bilancuji dnešní neděli. Odpoledne dávali na ČT1 starší film stejného názvu. Tak jsem vzpomínala. Dnešní doba je úplně jiná než tenkrát. Chodili jsme víc ven, hráli si v parku na Vinetoua, ostatně ten film také uvedla dopoledne Nova. Nebylo nic uspěchaného, bývala větší pohoda a klid.

Po delší době jsem měla dva dny volna. Tak jsme si s mojím zajeli do Kroměříže s tím, že si uděláme pěkný den a že domů pojedeme pozdějším autobusovým spojem. Ráno v půl deváté hod. odjeli a odpoledne patnáct třicet se vrátili. Dopoledne jsem si prohlížela obchody, většinou ty vietnamské, jak jinak, chtěla jsem jen  nějaké dlouhé pěkné tričko, jak se letos nosí a větší kabelku.