Svět seniorů

Toto napsala moje oblíbená kamarádka:

B r n o    je město, do kterého jezdím velmi ráda.  Možná i proto, že mám vedle sebe průvodce, se kterým nemohu zabloudit. Umí tak poutavě vyprávět, umí vždycky ukázat něco nového a zajímavého.
Tentokrát jsme se vypravili hlavně proto, že jsem chtěla vidět výstavu - o ní a o Velehradu jsem psala již jinde:

Uvádím to zde jenom proto, aby se někdo nedivil, že chybí poměrně dost čísel fotografií:
některé jsou právě u dvou předcházejících textů a jiné, ty osobní, sem nedávám...
Již ve Svinově na nádraží jsme slyšeli hlášení o zpoždění rychlíku. Zároveň nám sdělili důvod zpoždění:
v Bohumíně čekají na mezinárodní spoj ze Slovenska.
Zpoždění nebylo tak velké - cca deset minut.
Do Brna jezdí rychlíky velmi často. Navíc si lze vybrat, zda chceme jet spojem, který zastaví až v Hranicích na Moravě anebo druhým, který zastavuje i ve Studénce a v Suchdole nad Odrou. Měli jsme času dost, protože výstava začínala až v deset hodin. Cesta nám trvá jenom dvě hodiny a několik minut navíc - samozřejmě pokud není problém, jako byl tentokrát...
Ale o tom až trochu později...
V Přerově jsem pozorovala Bečvu - tentokrát nevypadala nijak hrozivě.
Horší to bylo u Vyškova. Když jsme přijížděli k Vyškovu, vzpomněla jsem si na Jindřišku.
Docela mě mrzelo, že jsem si nestačila prohlédnout, jestli měli v lesíku dinosaury nebo co to tam vlastně bylo? Bylo to ze dřeva ?  Nestačila jsem si zvířata vyfotografovat ani na zpáteční cestě. Z rychlíku mi to prostě nešlo...
Za Vyškovem jsme míjeli několik vykolejených nákladních vagónů. Spolucestující v kupé, kteří o vykolejení věděli více než my - byli z jižní Moravy - jenom podotkli:
...ještě že to byl jenom nákladní vlak. Kdyby vezl lidi, to by bylo nešťastných lidí...
Do Brna jsme přijeli s desetiminutovým zpožděním - nepodařilo se ho snížit. Nám to nevadilo, času jsme měli dost a navíc jsme byli pány svého volného času, nebyli jsme ničím a nikým nijak limitováni...
Vydali jsme se na cestu k muzeu. Oba jsme se kolem sebe rozhlíželi. Docela mě překvapilo, v jaké budově byla katedra tělesné výchovy v době Milanových studií
v Brně. Budova se mi zdála maličká, ale ulička to byla velmi pěkná. Samozřejmě jsem si ji vyfotografovala na památku mobilem.
Nejprve jsme šli na výstavu - na té jsme strávili hodně času. Kdo máte zájem, zajeďte se podívat - je pěkná.
Do města jsme šli jinou cestou než při naší minulé návštěvě. Samozřejmě první zastávka byla u Barviče a Novotného - kniha se přece musí koupit...nádherné knihkupectví a hned vedle bylo velmi pěkné květinářství. O kousek dál byly ve výloze pěkné české dřevěné hračky, maňásci a jiné české ruční výrobky...
Nevím, jestli ještě existuje v Brně Moravská ústředna, ale maňásek za výlohou byl podobný výrobku z Moravské ústředny, který jsem mnoha dětem kupovala. Vyráběli nádherné hračky - kdysi jsme tam byli na exkurzi a viděli jsme např. i malé prstové maňásky.
Cestou do města jsme zvyklí se dívat na domy, kolem kterých právě procházíme.
V Ostravě chodíme na vycházky s pány Lipusem a Strakošem - díky nim jsme se naučili dívat se na stavby domů trochu jinak a vnímáme mnohem více prvků, které na domech jsou k vidění...
Všímali jsme si nejenom různých kašen, ale i kostelů...
Kašna na náměstí Svobody má kolem sebe mnoho úzkých kruhů. Na kruzích jsou nápisy. Neměla jsem ani dost času a ani papír, na který bych si nápisy napsala...
Zde bylo hodně cizinců s průvodci.
Zpočátku se zdálo, jaké je krásné počasí - ale pokazilo se. U kostela svatého Tomáška začalo pršet. Kousek od něho nás zastavili dva mladí muži a zeptali se na cestu. Jich se ptali dva Maďaři.
Spadlo jenom několik kapek, tak jsme nemuseli na nádraží spěchat. Po cestě bylo ještě jedno

knihkupectví...
U nádraží je pošta a na ní Petr Bezruč a nápis:
1893 - 1928   v Brně na poště
Rychlík vyjel - z hlášení jsme věděli, že se něco děje. Museli jsme přestupovat na autobusy, které nás vezli přes HULÍN !
V Přerově na nádraží nebyl zrovna nejpříjemnější pohled z okna:
v PŘEROVĚ byl sraz neonacistů, takže na nádraží stály různé složky policie včetně psů a plně ozbrojených speciálních policistů. Domnívali jsme se, že se někde něco stalo a proto jsme museli přesedat na autobusy a jet oklikou...
Teprve druhý den jsme se dozvěděli z denního tisku důvod našeho přesedání:
u v o l n ě n é   šrouby na trati a zpřísněné kontroly na hlavní trati právě kvůli vykolejení nákladního vlaku u Vyškova...
Změna je život, takže jsme si cestovali i autobusem a uviděla jsem i hulínské nádraží...

Ema