Svět seniorů

Tož děcka, něco vám póvím. Lecos mám pochycenó od Marušky a ostatňó sem si přidala, takže to je moje nářečí: Tož, dnes k víčeru pójdu do kvelbu, profóňam regály, esli najdu nějakó stróhanku. Tož  prošla sem kvelbem, gréňala, gréňala a viděla sem po ragálu lózit chrósta. To eště nic nebylo. kópila sem si móku, přišla sem dom a kókám, v móce byly bróky Pilósy. Povídám tatovi .  Kurňa šópa, jak to, že tó majó takový bróky? Já bróky nežeru! Tož, dostala sem potom nápad. Pójdu navštívit Melody a přinesó  jí móku, jako dárek, ona má ráda proteiny. Potom se jí zeptám, jak jí šmakovaly bróky Dófám, že si nebude zófat!  Eště profóňam harmaru a budu šmátrat, esli v tech harapantech  nenandu  nejakýho  čabaláka, nebo Pilósa a šmáknu si teky, jaképak tery fraky!  Když móže Melody, možu aj já, že, děcka? Tož tak!

Snídala jsem při nakukování -pochopila jsem ty blicí, ale co ta ryba ?

Maminka mého muža byla z Olomóca, ale znám jen lebeňa, kozenka a teď jsem ty ostatní zapomněla. Ale jednomu mlaďasovi ve sportu tu říkají Šulín /Šulc/ a napsali o něm do novin- měl z toho pokřikování od Brňanů.Tady na škole jsou/ dobré spojení rychlíkem/ a to je snad penis?  Hanča