Svět seniorů

Noc z 30. dubna na 1. května je magická

Tato noc je oslavována již od nepaměti. Je to jeden z nejstarších zvyků. Jeho kořeny sahají dál, než náš letopočet.

Oheň Belův

Podle historiků a etnografů pochází tradice tohoto svátku od Keltů, je stará přes dva tisíce let a nedokázaly ji překrýt ani pozdější germánské a křesťanské zvyky - naopak, navázaly na ni a ještě ji posílily. Keltové prý na přelomu dubna a května slavili svátek zvaný beltine. Tine nebo teine přitom znamená oheň a Bel, Belen je bůh slunce a léčivých vod, učitel druidů a ochránce prostého lidu. Na jeho počest byly nejprve zhasnuty všechny ohně, pak byl na vybraném místě rituálně zapálen oheň ze dřeva devíti posvátných stromů mezi nimiž neměl chybět jalovec. Oheň si potom lidé odnesli do svých domovů. Beltinový oheň byl považován za očišťující, a tak se jeho dýmem prováděl dobytek, tančilo se kolem něj a mladí lidé ho přeskakovali. V obyčeji zapalování vater se mísí různé kořeny i odlišné funkce. Jedním z kořenů je podpora astrálního slunečního božstva při jeho vzestupu po rovnodennosti a jeho uctění. Oheň má dodávat sílu Slunci. Druhá funkce ohně je očistná. Světlo a oheň ničí temné síly, jež panovaly za dlouhých zimních nocí. Přípravou vater je z téhož důvodu pověřována mládež, neboť ta je sama ještě "čistá", a zlé síly nad ní proto nemají neblahou moc. Překonání těchto sil je oslavováno v následujících prvomájových veselicích.

Svátek plodnosti a lásky

Na beltine se také vztyčoval zdobený kmen břízy, spojující mocnosti nebe a země. I kolem něj se tančilo, aby byla posílena plodivá moc země. Z této tradice se zachoval lidový zvyk vztyčovat májky. Na beltine se vůbec všeobecně oslavovala plodnost - milenci si dávali věnce z březového proutí a mladí lidé pronikali do tajemství fyzické lásky. K tradici beltine patřila i nejrůznější klání a závody, jejichž vítěz obdržel titul Zelený král a byl symbolicky oddán se Zelenou královnou.

Přeznačení na Valpuržina noc nebo Filipojakubská noc (označení v českých zemích), původně germánský středověký svátek jara a probuzení přírody

Beltinové oslavy se vryly hluboko do povědomí lidu a přežily i pod pozdějším germánským a slovanským vlivem, kdy se spojily a smísily s novými tradicemi. Z beltine se stal svátek čarodějnic a prostí lidé se této noci museli chránit před temnými silami. Měli k tomu posloužit tři světci - svatá Valpurga a apoštolové Filip a Jakub mladší.

Tradice

V této noci prý mají nadpřirozené moci největší sílu. Původně to byli démoni, víly a podobné bytosti, které tančily a veselili se. V křesťanství se změnily na čarodějnice, které lidem škodily. V křsťanských dobách se věřilo, že o filipo-jakubské noci mají čarodějnice největší sílu. Podle pověstí se na kopcích a křižovatkách cest shromažďovaly čarodějnice na sněmech s ďáblem. Odtud se rozcházely do okolí, aby škodily lidem.
Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.
Zvyky a tradice našich vesnic vychází přímo z pohanství a oslav matky přírody, avšak jsou silně ovlivněny křesťanstvím, které se snaží pohanství vykořenit. Krásný popis toho jak byly pohanské zvyky přizpůsobeny najdeme například v knize Šifra mistra Leonarda.
Úkolem každé správné hospodyně je, aby byla na čarodějnickou noc připravena, a ochránila tak nejen sebe a své blízké, ale také dům, dobytek i hospodářství. Dveře domu mají být opatřené křížem a dům má být vykropen. Před vrata domu i chléva se položila nebo narýpané drny. Dříve než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela přepočítat všechna stébla, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula. Před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila. Na jejich zahnání také muži práskali na návsi bičem a později i stříleli z pušek, mladíci večer u ohně zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodějnice létající v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno srazit čarodějnici k zemi.. Zároveň se muselo dbát na to, aby z domu nikdo neodnesl nějaký předmět, neboť by do něj mohla vstoupit temná magická moc.

A co bylo po roce 1948?

O modifikaci tohoto svátku se snažila i komunistická vláda. Ohně se proměnily ve "vatry míru" a prvomájovou veselici, zaměřenou původně na oslavu přemožení temných sil a vítězství Slunce, nahradila veselice oslavující práci. Ale tak, jak se ujaly křesťanské zvyky, se nikdy komunistické snažení neujalo.

A tak držme palce (nebo pěsti? - kolik pěstí, tolik štěstí), ať 30.dubna večer neprší!