Svět seniorů

Dnešní zasněžený den mi připomněl jednu báseň, kterou ráda recitovala moje babička ještě v pokročilém věku. Je trochu ponurá, alespoň zkraje, ale říká to, co chceme slyšet: BRZY BUDE JARO! I když se v ní mluví o máji, myslím, že je to jen výraz pro krásné jaro.

Jarní romance
Autor: Jaroslav Vrchlický:
 
Byl jednou jeden kouzelník,
ten v ledném bydlel hradu,
kol pás měl z jíní setkaný
a sněhobílou bradu.

Na hlavě věnec ze smrčin
a z vybledlého kvítí
a na závoji mlhavém
se křišťály mu třpytí.

Tomu se jednou zastesklo
v podzemní ledné sluji,
i chtěl se jíti podívat,
kam denně mraky plují.

On dávno slyšel o zemi,
kde v háji ptáček zpívá
a v každé řeky rákosí
se luzná víla skrývá.

Kde slunce v celý boží čas
si nezahalí líce,
kde úsměvů je, písniček
a květů na tisíce.

Vzal do ruky svůj hromný kyj,
v plášť zahalil se úže
a těšil se, až přivine
ke zvadlým retům růže.

Však běda! Jaká proměna!
I slunce před ním schladlo.
A když vzal kvítí do rukou,
hned jeho dechem zvadlo.

Na řekách led, na zemi sníh,
kam těkavý zrak vzhlédne.
Kol jenom poušť, kol jenom smrt
a nikde víly jedné.

Kam vkročil, zas ten starý led,
zas kroupy, sněhy, mrazy!
I rozpláče se kouzelník
a sám si hlavu srazí.

A teplý vánek po poli
zas pohrává si čile,
a z těla kmeta, jaký div!
Sněženky vzrostly bílé.

Křepelka volá pod mezí
a v háji sedmihlásek
a luh, jak by ho posázel,
je plný sedmikrásek.

A vrkoče si v rákosí
zas proplétají víly.
Už smutná zima minula,
tak vítej, máji milý!
 

Tak nebuďte smutné a zalezlé do svých ulit, ale připravujte se na jaro. Myslete, co uděláte na velikonoce, co upečete a uvaříte, co dáte koledníkům, že se musí vygruntit byt a že je spousta dalších věcí, než to jaro zakepe. Tak do toho!!!