Svět seniorů

Jak už jsem psala v diskuzi, byla jsem s přítelkyní na jedinečném provedení Dvořákovy Stabat Mater. Byl to opravdu hluboký zážitek a tak jsem si našla něco málo o této skladbě. Chtěla bych se s vámi o to podělit, i když samotný zážitek z nádherné hudby, která doslova bere za srdce slovy vylíčit neumím.

STABAT MATER

Historie vzniku

Kantáta „Stabat mater“ vznikala v letech 1876 – 1877, tedy v době, kdy Dvořák postupně ztratil všechny tři děti a prožíval nejtragičtější období svého života. Inspirací, mu byla báseň středověkého františkánského poety Jacoponea da Todi ze 13. století, která líčí utrpení matky Kristovy, stojící pod křížem, na němž umírá její syn. Skladba má deset částí ve dvou základních oddílech. První díl tvoří I. až III. věta, druhý díl IV. až X. věta. V prvním díle skladby je převládajícím výrazem bolest a zármutek, ve druhém pak postupné nacházení klidu a útěchy. Dílo bylo velice úspěšné jak doma (premiéra byla 23.12.1880) tak hlavně v Anglii. Tam byla provedena v březnu roku 1883 v několika velkých městech a především v Royal Albert Hall v Londýně, a to s obrovským úspěchem. Stabat Mater získala v Anglii Dvořákovi popularitu, srovnatelnou s triumfy Händela, Haydna, Beethovena či Webera. Dokonce tam byl Dvořák pozván, aby reprízy Stabat Mater v Royal Albert Hall dirigoval sám. V dalších letech byla Stabat Mater s podobným úspěchem prezentována v New Yorku, Pittsburghu, Záhřebu, Mannheimu a ve Vídni. Skladba je nadčasovým uměleckým skvostem a dodnes je pravidelnou a trvalou součástí mezinárodních přehlídek a festivalů.

Části skladby

Názvy jednotlivých vět:

 I. Stabat Mater dolorosa.
II. Quis est homo, qui non fleret
III. Eja Mater, fons amoris
IV. Fac, ut ardeat cor meum
V. Tui Nati vulnerati
VI. Fac me vere tecum flere
VII. Virgo virginum flere
VIII. Fac, ut portem Christi mortem
IX. Inflammatus et accensus
X. Quando corpus morietur    

A co na to sám Dvořák?                   
  
Toto napsal Antonín Dvořák svému příteli V. Urbánkovi z Londýna 14.3. 1884.

„V pondělí byla první zkouška se sborem v Albert Hall, ohromné budově, v níž se může pohodlně směstnati 12 000 lidí! Já jsem se objevil u pultu, byl jsem uvítán hromovým, dlouhotrvajícím potleskem, uplynulo drahně času, než opět trochu klidu nastalo. Byl jsem hluboce dojat tak srdečnou ovací, že jsem ani slova promluviti nemohl…Musím však v krátkosti naznačiti, jak silný je orchestr a sbor. Prosím vás, nelekejte se! Sopránů je 250, altů 160, tenorů 180 a basů 250; v orchestru pak vedou slovo: 24 housle první, 20 houslí druhých, 16 viol, 16 cell, 16 kontrabasů. Dojem tak ohromného tělesa byl v pravdě okouzlující. Jest to vůbec k nevypsání…“

  Já bych jen dodala, že tady v Liberci nebyl orchestr ani sbor tak početný, ale byl to také zážitek k nevypsání…
 

   Antonín Dvořák v době, kdy skládal Stabat Mater