Myslím to s tebou dobře…

Na různých stránkách si všichni pravidelně sdělujeme a připomínáme, jak stárneme. Máme něco jako potřebu o tom mluvit. Je to asi tím, že není zřejmě mnoho dalších možností, jak vyjádřit své pocity, zážitky a každodenní dění.

Samozřejmě s výjimkou, kdy si zavzpomínáme na dny a časy, které již uběhly. Také bych řekl, že tím sdělováním toho, jak se naše stárnutí nezastavuje (sákriš a to nevím proč) se ubezpečujeme, že je to pořád ještě fajn (zase jsem se ráno probudila…přece jen je tu převaha žen). A to mne hned poňouká k tomu, že je nutné konstatovat…ještě, že tu jsou. Oni ti chlapi se moc rádi nesvěřují se svými pocity. Anebo možná je většina těch, kteří tuto oblast poněkud vynechávají.

Jenže ženy (myslím tím ty naše ženy), to s námi muži (tedy jejich muži) myslí vždy dobře. Moje manželka mi to opakuje v pravidelných intervalech již 49 let. Téměř vždy jsem tomu věřil a ukázalo se a praxe to ověřila, že má pravdu. Uvedu několik příkladů:

Chodím pravidelně plavat. Pravidelně znamená dvakrát týdně, vždy deset bazénů + sauna. Když se vracím domů osvěžen a rozpohybován, žena mne vždy vítá otázkou..“tak kolik jsi dnes uplaval“? Odpovídám tak, abych jí trochu poškádlil…jedenáct, dvanáct. Někdy skutečně sem tam nějaký ten bazén nad těch mých deset uplavu. Má drahá však potom vždy konstatuje, že…zítra se „zase“ ani nehneš. Nepamatuji si sice, kdy jsem se „ani nehnul“, ale vím jisto jistě, že manželka to se mnou myslí dobře. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by jí úplně šuma fuk, kolik bazénů uplavu. No a druhý den, kdy si na tento náš komunikační dynamický stereotyp ani nevzpomenu, si bezděčně protáhnu záda, žena to vidí a mám tu smeč…vidíš, já jsem ti to říkala. Někdy také použije úsloví, které opravdu miluji…tatínku, proč ty nemůžeš být chvíli normální?

Jdu na procházku do lesa. Mrzne. „Vezmi si pod ty kalhoty podvlékačky“… praví žena. Nenávidím podvlékačky i když mám jen ty takové slabounké. Vrátím se z procházky, svlékám si manžestráky. Žena mi sáhne na koleno. Vždyť máš úplně zmrzlé nohy, praví a dodává, že mi to přece říkala. S údivem hledám charakteristické bílé skvrny omrzlin. Naštěstí nic nenacházím. Kdybys mne poslouchal, tak se ti to nestalo, letí na mne její smeč. Vybírám ho jen tak, tak větou, že vím, že to myslela dobře.

Jdu na zahradu. Mám v plánu řezat motorovou pilou. Společně jsme se na tom s manželkou dohodli. Je nutné redukovat přestárlé ovocné stromy. Slibuji, že budu opatrný. A né, abys to dnes pořezal všechno…slyším když odcházím. Odpoledne se vracím příjemně unavený a žena vyzvídá, co jsem pořezal. Ubírám o dva stromy méně, ale není mi to nic platné, protože žena ví, že zítra „nezvednu ruce“. Uklidňuji tu svojí drahou a starostlivou ženušku, že je vše OK, jdu si ke svému počítači a z kuchyně slabě slyším její…já to s tebou myslím dobře. Ale vždyť já vím maminko, odpovídám schválně hodně nahlas. „Kdy ty budeš chvíli normální“….nese se z kuchyně….

datum: 15. Února 2011 - 13:05 | autor: Petr Norbert

Autor blogu: Petr Norbert

Petr

Profil uživatele Blog uživatele Napsat soukromou zprávu

Poznámka ke komerčním sdělením na tomto blogu:
Pomáhejte nám zde udržovat kvalitu blogů a komentářů na Světě seniorů. Nepište zde články a nevkládejte do diskuze příspěvky, jejichž primárním účelem je komerční sdělení. Budou automaticky mazány. V případě zájmu o reklamu na Světě seniorů nás kontaktujte.

Poznámka k diskuzi:
Diskuzní příspěvky jsou seřazeny chronologicky. Čím je příspěvek výše, tím je novější.

Chcete napsat komentář?

Komentáře

Petrovi

16. Února 2011 - 20:50 — Marta

Moc krásný článeček. Jako když to vidím u nás doma. Někdy si fakt připadám, že svou přílišnou péčí až obtěžuji. Hlavně manžela a syna. Jóó chlapi jsou fakt jiní.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

pro Petra

15. Února 2011 - 23:37 — Barča

Ahoj.

Jsem docela ráda, že jsi se k nám vrátil.Myslm, že se tady můžete vy, tvůrčí typy víc realizovat. zdravím

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Á...ztracený Petr se našel!

15. Února 2011 - 23:30 — Poletucha

Tak Tě u nás zase vítám a kdepak jsi se tak dlouho toulal? Tady jak vidíš, nic nového není, politiku házíme za hlavu a raději si ze všeho děláme jenom velkou srandu! Tak se přidej mezi nás, nebudeš tu jediný chlap. Máme ještě Bobiho a snad se i jemu u nás zalíbilo. Dobrou noc a hezkou středu přeje Jitka - poletucha