Svět seniorů

Už za týden začnou chodit čert a mikuláš, tak se s vámi podělím, jak to bylo u nás.

Můj muž v dávných dobách, kdy děti byly malé, dělal čerta. Celý se načernil ohořelým korkem, já mu natupírovala jeho (tehdy dlouhé) vlasy, zlakovala, do nich měl krásné rohy, na sobě černý kožíšek, červené kalhoty se záplatami, ocas dlouhý a stejně chlupatý jako kožich, červené rukavice a na nich nalepené černé drápy, v ruce pytel a řetěz. Chodil s ním mikuláš, co měl paruku dlouhých blond vlasů, dlouhý světle modrý ornát, v ruce zlatou hůl a na hlavě zlatou čepici. Vše jsme vyrobili doma a jezdili si pro ně až z města, protože to nemělo chybu. Horší bylo, když přišel domů, to jsem ho musela narvat do vany a mydlit a mydlit! Naštěstí držel, neboť o sobě už skoro nevěděl. No jo, všude nějaké to pití a já byla ráda, že vůbec trefil domů. Bylo to nádherný, to už po páté hodině se před domem shlukovaly děti a čekaly, kdy vyjdou. Naše děti ho nikdy nepoznaly a třepaly se strachy. Později, když už děti odrostly, jsme kostýmy půjčovali do školky. Jednou jsme ho zase půjčili už ani nevím komu a už se nám nikdy nevrátil.

Tak to jsem si tak zavzpomínala, jaké to bylo pěkné.