Svět seniorů

Chybí kromě jiného pokora ke všem a ke všemu, ve většině případů. A ta mnohdy chybí i mně. A pak po "sametu" byla generace dnešních 50-tníků jako utržená z řetězu. Příliš dlouho byl odpírán jiný svět. Dnes ho tady máme, ale hodně pokřivený. Dnes se láska staví jako, že je to chemie. Zamiluješ se jdeš jinam, odejdeš , není problém.... a tak se stávají lidé jiní, mnohdy cyničtější. A pak málo z nás si uvědomuje, že nemohou chtít všichni všechno, ani vlastní bydlení, ani cesty do zahraničí, ani značkové oblečení...., ale mnoho si to nedokážou odepřít.

Je to zjednodušeně napsáno, život je složitější a dnešní poměry také, jen díky nám. Jeden chce vydělat na druhém, slušně řečeno. Český národ je nepoučitelný. Bohužel.

Mourina.

Prožila jsem jako dítě válku a doby poválečné.Museli jsme opustit domov,když byly zabrány Sudety.Nepřipadne mi,že bych strádala.Kdyby tak žily dnešní děti,byly by to určitě sociálně nepřizpůsobivě rodiny. V posledním podnájmu jsme měli studnu,petrolejku a topili dřevem.Vodovod,žárovku a uhlí jsem viděla až po válce,když jsme se vrátili DOMŮ,do okresu Teplice.Protože nějaký voják z východu si zamanul naše bydlení,stěhovali jsme se 6 lidí do dvou místností k Děčínu.Později,v roce 48 si rodiče pořídily domek a prarodiče se vrátily zpět,protože voják z východu měl jiné představy a šel do ...

Až do doby  mého prvního zaměstnání maminka přešívala po tetičkách.,první nový kabát sem si koupila z prvního výdělkuKdyž byly potravinové lístky a body na textil,mnoho věcí nešlo.Byla skromnost a ta skromnost doprovází celý život..K té byly vedeny mé dvě děti.I když kolem 18 let jejich věku jsem občas sehnala nějaké bony na žvýkačku v Tuzexu nebo rifle.Synovi na vysoké jsem spočítala všechnu nutnou útratu na měsíc,přidala 4 Kč na den na odpolední svačinu ( to bylo 1 mléko a tři housky ).Když chtěl něco navíc,musel chodit dělat.A pracoval při studiu hodně.

Proč to všechno píši?Protože si uvědomuji,že neumím odpovědět na to,jaká bych byla,kdybych vyrůstala v jiných podmínkách.Třeba bych také chtěla mít mnoho věcí,ke kterým jsem se dříve dopracovávala obálkovou metodou šetření.Třeba by naše manželství také ztroskotalo,když ostatní tehdy říkali,jak to můžeš vydržet?A že jsou nyní matky nervózní,křičí na děti,nemají dost trpělivosti_Já jsem nebyla lepší.Teprve jako babička jsem to viděla tak,jak to tehdy viděly moji rodiče.Život se posunuje po spirále.To,o čem jsme říkali:to já nikdy...se mnohokrát stalo.Zkušenosti jsou nepřenositelné a my život další generace už jen málo můžeme ovlivnit.Nejlepší škola pro každého je ŽIVOT,ale to školné,to bývá hodně,u někoho moc hodně vysoké.

A moje děti?také už je ovlivnila doba,i když zatím opatrné jsou.