Svět seniorů

Ráno v časných hodinách (9.00) mě nechutně probudil telefon...řval jak na lesy a když jsem se k němu dopotácela, zmlknul. Tak začal dnešní den. Pohled z okna nenapovídal, že by dnešek mohl být krásný a tak po kávičce jsem dlouho přemýšlela...mám jet na nákup - nemám? Jezdím na kole, tak to jistě chápete, že je potřeba si to řádně promyslet. Povinnost zvítězila nad leností a já vyrazila. Jízda to byla chvílemi zajímavá, neboť silnice jsou sněhem poněkud zůžené a ti blbci v autech to jaksi neberou v potaz a profrčí kolem mne, jak kdybych tam ani nebyla! Řidítka jsem držela silou, jak kdyby mi to kolo chtěl někdo ukrást a zadek jsem měla stažený, jak při průjmu. Leč přece jenom jsem nakonec bez úhony dojela tam i zpět.

Po tomto výkonu jsem si dala obídek, usedla k TV a později se poloha "sed" přeměnila v "leh" a já i s milou Rebí usnula. Jé... to se mi krásně spalo! Silou vůle jsem se probrala a šly jsme se s Rebí vyvenčit. Dlouho jsme tam nepobyly a šup domů a než jsem se nadála je skoro večer. Teda povím Vám...ten čas v důchodu tak strašně rychle utíká a to není dobrý! Musím se polepšit nebo rychle zestárnu a to nechci! Tož takový byl dnešní den - lenivý!

Hezký večer všem! Jitka - poletucha