Svět seniorů

Týden proběhl v klidu, moje nachlazení jsem se snažila poctivě léčit a podařilo se! Čím..vidíte na obrázku. A víkend se vyznamenal krásným počasím a tak jsme včera s Rebí vyrazily do lesa. Co vám mám povídat, lidí snad víc než stromů. Stavily jsme se na hřbitově, kde jsem to po zimě trochu poklidila a rozsvítila světýlko, včera bylo sté výročí narození mého tatínka. Při zpáteční cestě jsme potkaly mě neznámou paní, ta se dala se mnou do řeči a tak jsme si popovídaly, také o jednom herci, na jehož jméno si stále nemohla vzpomenout. No nic, rozloučily jsme se a když docházím k brance, ozve se za mnou - haló paní! Přiběhla a hned mi hlásila, že už si vzpoměla. A bylo další téma k povídání. Od té doby, co mám psa jsem poznala tolik různých lidí, dověděla se i spoustu zajímavostí. Ztrávily jsme tak tři hodinky venku a po příchodu domů jsem se pěkně nabaštila a obě - já i Rebí jsme zalehly a spaly a spaly a já se vzbudila v půl deváté večer.

Ani dnešek nebyl jiný, jenom jsme to tentokrát braly takovýma cestama, kde lidi téměř nechodí. A to byl balzám na nervy, ticho, jen ptáky bylo slyšet a místy zurčení potůčku. Pravda, spíš jsem měla pocit, že jsem v pralese. Všude kolem plno polámaných a suchých stromů, některými cestami se ani nedalo projít, musely jsme se i vracet. V takové chvíli jsem si vzpoměla na syna, že mám sebou nosit mobil. Kdyby náhodou jsem si třeba vyvrkla nebo zlomila nohu. No nenosím, ale Lukáši slibuju, že příště už si ho vezmu!  Včera odjel Tomáš na školu v přírodě, tak snad budou mít stále tak pěkné počasí. A to přeji i vám všem! S chutí do nového týdne, sluníčko ať vás provází cestou do práce i z práce a mějte se moc hezky a dobře se na to vyspěte.

poletucha