Svět seniorů

Čím dál častěji se setkávám s lidmi v pokročilejším věku, kteří jako by zapomněli,že byli kdysi také mladí. Jsou mrzutí, stále jim něco vadí a na něco si stěžují. Vidím to ve svém okolí, jsou to titíž lidé se kterými bylo fajn, tak kde se v nich vzala najednou taková mrzutost? Já, ač už patřím mezi ně, se snažím vychutnávat si každý okamžik volnosti,kterou mi důchod přináší, ráda se bavím s mladými lidmi,kteří mě nabíjí energií. Můj život nebyl procházka růžovou zahradou, trápí mě různé neduhy, ale to neznamená, že se budu mračit na celý svět! Vesele jen vesele život musíš brát, to mi napsal můj tatínek do památníku a já se snažím  tím řídit. No někdy to prostě nejde,ale takových dnů by mělo být co nejméně. Teď by ze mne měla paní doktorka z psychiatrie radost. Vždycky mi říká: vy to zvládnete,vy jste silná.Snažím se, hlavně nezapšknout! Taky je pravda, že se mnohem lépe radí druhým, ale když ty rady mám aplikovat na sobě, to už jde mnohem hůř. Ale rozhodně bychom se neměli povyšovat nad ty mladší jen proto, že my už máme něco za sebou. Vždyť se od nich také učíme, pokrok pokročil mílovými kroky a my už si leckdy nevíme rady a jak nám přijde vhod, kdž nám ti mladí poradí. Tak se nepohoršujme nad maličkostmi, nezatracujme mládež a užívejme si života pokud nám to zdraví dovoluje! Nikdo z nás neví co bude zítra, tak si nekažme ten zbytek života, co ještě máme před sebou. Jitka - poletucha