Svět seniorů

Tak si tak přemýšlím, že se jeden a tentýž problém, zážitek apod. jeví z opačných úhlů pohledu. Dám příklad: když můj syn narukoval na vojnu, tak jsem si říkala, vrátí se AŽ za dva roky. Taky jsem ten den probrečela. Dcera chodila na OA a já si říkala, bože UŽ za dva roky bude maturovat.

Nebo, když jsem byla děcko, bydleli jsme za městem, kolem byly tři továrny,louky a zahrady. Jít potmě  ve mně budilo hrůzu. Jednoho dne šla matka do divadla a řekla, že bude do 10.hod. doma. Když jsem se před půlnocí vzbudila a viděla, že ještě není doma, zas jsem dostala strach, že si šla něco udělat. A ten strach o ní mi dal tolik síly, že jsem se vypravila k divadlu a vůbec jsem se nebála okolí. Když jsem zjistila, že v divadle se ještě hraje a viděla v šatně kabáty, tak jsem se chtěla vrátit domů. Ale - náhle mě zas opanoval strach z cesty zpět. A já čekala, až půjde matka domů. Však se taky divila,co tam dělám.

Tím jsem chtěla říct, že každá událost se dá brát pokaždé jinak a stejně tak, každý z nás je jiný a i jinak se dovede dívat na tutéž  věc. Proto nikdy nesmíme odsuzovat nikoho za jeho chování, třeba se jednou ocitneme ve stejné situaci a nikdo z nás neví dopředu, jak se zachová.

Hezký den všem přeje