Svět seniorů

Před 332 lety se v Benátkách narodil jeden z nejvěhlasnějších a nejplodnějších skladatelů vůbec. Pojďme si o tomto úctyhodném muži něco říci.

Mládí

Narodil se 4. března 1678. Antonio získal základy hry na housle u svého otce, holiče, který byl ovšem znamenitým hudebníkem a pravděpodobně i skladatelem. Vivaldi studoval teologii a v roce 1703 byl vysvěcen na kněze. Od dětství však trpěl zúžením hrtanu, ze kterého se později vyvinulo vážné astma. Na základě toho byl nejprve osvobozen od povinnosti sloužit mše a v roce 1706 přestal být aktivním knězem zcela. V prosinci 1703 se stal houslovým mistrem v sirotčinci Pio Ospedale della Pietà v Benátkách. Kolem roku 1710 byl Vivaldi neobyčejně plodný. Zkomponoval několik oper a velké množství instrumentálních i vokálních skladeb. Mezi ně patří sólové koncerty pro housle, violoncello, flétnu, fagot aj. Po úspěchu svých houslových koncertů se Vivaldi stává velmi žádaným hudebníkem celé Evropy. Podle účetních záznamů zkomponoval v letech 1723 - 1729 přes 140 koncertů.

Mistrovská léta

Od roku 1718 nastalo ve skladatelově životě vrcholné období. Byl po tři roky kapelníkem na dvoře Filipa Hessenského a komponoval opery pro potřeby dvora. Byl novým papežem Benediktem XIII. pozván do Říma, kde uvedl několik oper a koncertů. V roce 1725 se vrátil do Benátek, aby v jediném roce uvedl čtyři nové opery. V tomto období zkomponoval své dnes snad nejpopulárnější dílo Čtyři roční doby, čtyři houslové koncerty zobrazující roční období v přírodě. Toto dílo znamenalo doslova revoluci v hudbě. Vivaldimu se podařilo hudebně vyjádřit specifické zvuky venkova. Ke každému koncertu napsal báseň popisující scény zobrazované hudbou. Na vrcholu své kariéry dostává Vivaldi objednávky ze šlechtických a královských dvorů celé Evropy. Mezi přednosti Vivaldiho patřilo i to, že si dovedl vybrat kvalitu dodávaných příběhů.

Ústup ze slávy, potíže a smrt

Jako většina skladatelů té doby se na sklonku svého života dostal Vivaldi do finančních potíží. Publikum začalo považovat Vivaldiho za staromódního. Nezbývalo, než prodat své partitury za minimum a přesunout se do Vídně, kde doufal ve větší uznání, neboť císař Karel VI. byl jeho velkým příznivcem. Skutečně se stal císařovým dvorním skladatelem, ale krátce po příjezdu do Vídně císař zemřel. Tato rána osudu zanechala skladatele bez finančních prostředků. Zanedlouho po císaři, 27. nebo 28. července 1741, zemřel. Byl pochován v prostém hrobě na nemocničním hřbitově ve Vídni. Na téměř 200 let upadla hudba Antonia Vivaldiho v zapomnění. Význam tvorby Většina Vivaldiho děl byla znovuobjevena až v první polovině 20. století v Turíně a v Janově a byla publikována v průběhu druhé poloviny století. Vivaldiho hudba je pevně zařazována do baroka, ale je velmi bohatá v harmonických kontrastech, strhujících rytmech a neopakovatelné melodice. Svou hudbu komponoval cílevědomě tak, aby byla blízká nejširším vrstvám posluchačů. Z jeho hudby čiší potěšení z komponování a radost ze života, která se přenáší na posluchače. V tom tkví i dnešní popularita Vivaldiho skladeb.

Dílo

První celistvý katalog děl Antonia Vivaldiho vydal v roce 1974 dánský hudební vědec P. Ryom. Poslední vydání z roku 1986 obsahuje 790 položek, u nichž je autorství doloženo, a dalších 63, kde je prozatím pochybné. Lze očekávat, že průzkum hudebních archivů dosud neskončil a že se dočkáme toho, že i číslo 790 bude vysoce překročeno.

Zdroje: Wikipedia.com, Miloš Schnierer – Dějiny hudby (2007)

Autor článku: Lucie z redakce