Svět seniorů

ČAS

Není vidět, ale lidstvo sužuje už od pradávna...nebo mu naopak pomáhá? Plyne si a na ostatní se neohlíží. Je to takový tichý nepřítel. Když potřebujeme, aby o fous zpomalil, schválně běží napřed. Nebo je to naopak kamarád perfekcionalistů, kteří musí mít vše dopodrobna naplánované? Ale myslím si, že i oni by čas rádi zastavili a vychutnali si jedinečný okamžik, vrátili ho zpět, aby mohli změnit chvíle, okamžiky, které jim nebyli prospěšné, nebo prostě určité chvilky ve svém životě přeskočili...

Kdo je tedy čas? Je to malý zatrpklý mužík, který sdílí naše já a řídí náš život? Nebo je to přítel Osudu? Lásky? Zoufalství? Nebo snad Štěstí? Čas je, stejně jako všichni jeho přátelé, prchlavá a měňavá dáma. Jeden kraťoulinký život nevýznamného člověka je pro Čas jako tah pěšcem po šachovnici - jenom jeden z mnoha tahů. Pěšec nemusí hrát významnou roli, ale může to být on, kdo se podílí na slovíčku MAT...

Jak rychle vlastně plyne čas? Vteřina, minuta, hodina, den, rok, století - pro čas tak krátké úseky! Proč je tedy měříme? Proč má každý druhý člověk na rukou hodinky? Proč všichni někam spěcháme? Proč pronásledujeme štěstí, když sedí vedle nás a my jej jen nevidíme? Proč jsme na čase tak závislí? Proč máme tolik otázek a žádné odpovědi?

Čas plyne a my ho nezastavíme. Mnoho lidí se o to za celý lidský věk pokoušelo. Zastavit čas, vrátit pár chvilek... Ale třeba se to někomu povedlo, zastavit čas, změnit události. Ve spoustě fantastických knih i filmech si hlavní hrdinové pohrávají s časem. Tak například - vy byste doma nechtěli mít třeba "obraceč času"? Někteří hrdinové těchto knih za svou opovážlivou hru s časem platí, jiní se tomuto placení vyhnou. Myslím si ale, že přes vše dobré i špatné, co by se cestováním v čase dalo změnit, hra s Osudem, Štěstím, Láskou a možná i Zoufalstvím za to nestojí. Daň by totiž mohla být až příliš vysoká...

Ale proč by to někdo dělal, proč by někdo měl chuť plést se do práce Osudu? Nezaplatil by za toto prohrávání moc vysokou cenu? Čas - to je senzace, každého člověka, každý den - několikrát denně překvapí svými cestami a cestičkami, oklikami, ironií a zákonem schválnosti... Zákon schválnosti, peprná chvilka, kterou si Čas užívá s některým ze svých kamarádů, všichni ho snad známe.

Mnoho, opravdu mnoho lidí na celém světě pokouší denně svůj osud i osud jiných. Hrají krvavou hru se Štěstím a Časem, kterou podněcují jejich kamarádi... Všechno je jedna velká hra, jedna velká náhoda a my ji téměř neovlivníme. Myslím si, že i paní Náhoda by měla mít čestné místo v partě s Časem a Štěstím. Všichni hrajeme hazardní hru, hru se svým životem. A až moc záleží na tom, kolik vsadíme.

Čas. Proč jej lidé tak milují a zároveň tak nenávidí? Proč, když potřebujeme malinkatou chviličku na nadechnutí, pan Čas s námi nemá slitování? Proč se tak žene kupředu? Proč někdo má času nazbyt a někomu tak moc schází? Proč někomu čas chvilku na nadechnutí dopřeje a někomu ne? Proč mi vždycky spolu s nadějí a šancí proklouzne mezi prsty, i když mám dlaně pevně semknuté? To jsou jen samá proč, ale budou někdy i protože? Myslím si že ne. Lidé vždycky chtějí nejvíc odpovědí na tak "velké" otázky. Jedinou knihou na "velké" otázky je Bible. A je tam i otázka a hlavně odpověď na to, co je čas?

Zdroj: Marťa, 07. 01. 2007