Svět seniorů

Máme přátele v Litvě. Při jejich prvním příjezdu k nám, jsem nevěděla co vařit a tak jsem se spolehla na klasiku vepřo-knedlo-zelo. Když jsem dávala na talíře, tak jsem si uvědomila, že oni asi nebudou vědět co s knedlíky. A tak dostali na talíř dvě kolečka  (manžel samozřejmě 6) a ostatní jsem dala na mísu na stůl, že jako pokud budou chutnat, ať si přidají. Chvíli pokukovali po manželovi, jak se v něm knedlíky ztrácejí a pak se pomalu do nich pustili. To jste neviděli ten fofr. Měla jsem naštěstí knedlíků uvařených víc a tak tak stačily. Po obědě pivečko a jen si pochvalovali. A to ještě nevěděli, co je čeká za dva dny. To jsem udělala kynuté knedlíky s meruňkami. Žádné mrňousi, ale pořádné knedle. Když byly na talíři čtyři, byl talíř plný. Na to tvaroh, polít másílkem, pocukrovat a protože jsem se chtěla vytáhnout, tak nahoru kopeček šlehačky. Bylo nás ke stolu 6, slovy šest strávníků. Já měla knedlíky 2, manžel 4 a o zbývající se po ochutnání strhl regulérní boj. Jen pro pořádek - vařila jsem jich 62, ale pět jsem jich schovala pro kluky, až přišli ze školy.  To jste měli vidět. Jen se po knedlících zaprášilo. A to byli nedůvěřiví k neznámému jídlu. Při každé jejich další návštěvě prosili, " Vera sdělaj knedli" a pokud s nimi přijel někdo nový, tak předváděli, jak se toto jídlo jí.

Věrka