Svět seniorů

PRVNÍ NÁVŠTĚVA V LITVĚ

Je srpen 1981 a  s manželem odjíždíme na první soukromou návštěvu do Litvy. Romas, náš známý, bydlí v Kalvariji. Je to městečko nedaleko polských hranic. A bohužel v třicetikilometrové, pásu podél hranic tehdejšího SSSR, kde nemají přístup cizinci. Pozvání nám poslala jeho známá, která bydlí ve Vilniusu, hlavním městě Litvy. Jedeme vlakem z Olomouce.

Máme místa v lůžkovém vagonu, který ve Lvově přepřáhnou k vlaku, který jede směrem na Leningrad. Přijíždíme na hranice naší republiky a SSSR. Přistupují slovenští celníci. A hned nepříjemnost. Zapomněla jsem do celního prohlášení napsat náušnice a snubní prstýnek. Nastává prohlídky zavazadel. Já vezla Romasovým sestrám starší vydání časopisů se vzory na pletení a háčkování a několik čísel Ženy a módy. To ještě prošlo, ale co se celníkovi nelíbilo, že jsem vezla několik střihů. (prodávaly se ve Vkusu). Každý, který byl rozlepený rozbalil, zda tam nemáme schované rublíky. A to se mu, tedy celníkovi , stalo osudným. Luplo mu v zádech a nemohl se postavit. Alespoň nějaké zadostiučinění. A nedošlo již na kufr manžela. To by asi jen tak neprošlo. Několik lahví becherovky, nějaké čokolády, káva – věci, které se nesměly převážet. Cesta pak celkem nerušeně pokračovala. Podél polských hranic jsme se dojeli do Lvova. Vagon přidali k vlaku směr Leningrad a my mohli cestovat nerušně dál. Nezapomenu na čaj, který jsem dostali od ruské průvodčí. Pravý silný ruský čaj. A to již dojíždíme do Vilniusu. Náš známý již na nás čekal a odjíždíme k němu do Kalvarije. Tam nás již čekala celá rodina. Po dobrém obědě, jsme se šli projít po městečku. Večer přišli další příbuzní a tak jsme se mohli seznámit s celou rodinou. Druhý den odjíždíme znovu do Vilniusu. Musíme se do 48 hodin přihlásit na milici. Vypisujeme nesmyslné papíry a za dvě hodiny jsme přihlášení. Jen se nesmíme zmiňovat, kde vlastně skutečně jsme, protože v zakázaném pásmu nemáme co dělat. A nyní paradox. Přihlášení nám trvalo 2 hodiny. A po cestě nazpět lezeme dírou v plotě nakupovat do ruských kasáren. A ještě do druhých. Tam jdeme brankou. Prý, stejně nám sem lezou plotem, tak jsme udělali branku. Tyto prodejny byly zásobeny vším možným i nemožným, A v okolních prodejnách byly prázdné regály.

Co já vystála strachu  Civilista a ještě k tomu cizinec a v ruských kasárnách v zakázaném pásmu pro cizince. Tak to ale chodilo. Z extrému do extrému. Pak jsme ještě nakoupili pivo přímo v pivovaru, který tam postavili a rozjížděli výrobu právě Češi. Za dobu naší návštěvy jsme navštívili Vilnius – hlavní město Litvy, Kaunas – bývalé hlavní město, Klaipedu včetně mořského muzea, Palangu, lázeňské město a muzeem jantaru a velký skanzen, kde byly převážně roubené domy z celé Litvy. Celou dobu  jsme se pohybovali v zakázaném pásmu. Naštěstí pro nás i naše známé, nás nikdo nekontroloval. Nakupování, posezení v restauraci a cesta zpět, to je na další vyprávění.

Kaunas - Lipová alej