Svět seniorů

Hned na začátku musím říct, že i když vlastně není běžnější české slovo než slovo český, odborníci si ani zdaleka nejsou jistí, jak tohle slovo vzniklo, proč si naši dávní předkové začali říkat Češi a podle sebe pak pojmenovali zemi, v níž žili. Ano, tohle je skoro jisté. Nejprve bylo pojmenování slovanského kmene, usedlého na slánské a bělohorské plošině, jménem Češi a od nich pak získala jméno krajina. O výklad vzniku slova Čech se samozřejmě pokoušela dlouhá řada badatelů. Pokud vím, první byl Josef Dobrovský, který v roce 1782, v předmluvě k Pelclovým Dějinám českým navrhoval výklad od slovesa četi, číti, z něhož jsou dnešní výrazy začít, počít, načít, počátek. Dobrovský tvrdil, že "Čech tedy - od četi znamená něco jako započetí, započínající, respektive někdo, kdo dělá začátek, případně bydlí na začátku národního společenství". Toto pojmenování tedy dostala skupina těch Slovanů, kteří šli směrem na západ jako první, jimiž slovanská kolonizace počínala.

Tento výklad slova Čech se nelíbil dalšímu našemu obrozeneckému velikánovi Josefu Jungmannovi. Ten tvrdil, že jde prostě o zdrobnělinu od osobního jména Česlav. Třetí slavný obrozenec Šafařík tvrdil, že tu jde nepochybně o sloveso čaju, tedy čekám, ale jak sám přiznával, nevěděl, na co by staří Čechové měli tak usilovně čekat, že od toho dostali jméno. V 80. letech 19. století se pak psalo o možnosti, že pojmenování Čech nějak souvisí se starým ruským slovesem čechanuť, tedy bojovat a od 90. let předminulého století se už jazykovědci začali blížit výkladu, který se za nejpravděpodobnější pokládá dnes.

Problémem, jak slovo Čech vlastně vzniklo, se začal zabývat Josef Dobrovský, po něm Josef Jungmann, pak Pavol Josef Šafařík, každý z nich měl jiný názor a ještě jiný názor měli ti, kteří o původu slova Čech psali v 90. letech 19. století.
Tehdy se soudilo, že by tu mohla být souvislost se slovem člověk, a to buď v jeho přeneseném významu čeledín, tedy příslušník rodu, čili čeledi, nebo v jeho významu původním. K tomu poznamenejme, že právě tohle je jeden z nejběžnějších způsobů vzniku pojmenování příslušníků různých národu: velmi často má původ ve slově člověk. Bádání a mudrování nad slovem Čech však pokračovalo dál, jazykovědec Václav Flajšhans v roce 1925 uveřejnil v časopise Naše řeč článek, v němž se přihlásil k dávnému výkladu Pavla Josefa Šafaříka, tedy že slovo Čech vzniklo ze slovesa ve významu čekat. A na rozdíl od svého předchůdce měl po ruce vysvětlení souvislosti Čechů a čekání. Češi na kolonizovaném území zakládali vojenské stanice, z nichž vládli. Jak dovysvětlil Flajšhansův následovník Ladislav Horák v článku v Naší řeči v roce 1961, "čech byl muž jsoucí na čekané (na stráži) čekatel".

Abych předal dál všechny výklady slova Čech, které znám, musím ještě dodat, že toto pojmenování se vysvětlovalo také z významu jinoch, protože ve slovinštině je pro jinocha a pro Čecha jedno slovo, které zní čeh, dále že se uvažovalo o německém zeche, pořadí, pořádek, člen spolku, takže Čech by prý znamenalo člen nějakého uspořádaného společenství. Podle článku Záviše Kalandry z roku 1940 staré čech rovná se suchý, takže slovem Čechy se nejprve označovala místa suchá, vyprahlá, takříkajíc stepního charakteru. Ani současnost problém původu slova Čech nevyřešila. V nejnovějším etymologickém slovníku Jiřího Rejzka se sice za nepřijatelnější pokládá výklad ze základu čel-, který je ve slovech čeleď a člověk, jsou ale i současní badatelé, kteří mají mnoho argumentů pro výklad ze slova ve významu mladík, a to prý mladík s vlasy a vousy, a filozof Milan Machovec se ve své knížce Indoevropané v pravlasti přikláněl k původně Dobrovského teorii o čelnosti kmene Čechů, kteří se prý původně jmenovali Vltavici a pak byli, proto, že vyčnívali, že se stali hegemonem zdejších kmenů přejmenováni na Čechy.

Zdroj:M.Novotný