Vzpomínka na dětství - Vánoce

Někdy, hlavně před Vánocemi, mi procházejí hlavou vzpomínky na krásné dětství v naší malé vesničce. Nebyly televize, nebyl počítač a mnoho dalšího. Tatínek pracoval jako dělník a maminka v začínajícím družstvu, a tak nebyly ani peníze. Teprve později si člověk uvědomí, jak se museli rodiče ohánět.

Právě na vánoční čas mne přivedl dotaz na internetu na recept na pasiáns. Nyní se začíná opět objevovat v obchodech. Toto cukroví mám nesmazatelně spojeno právě s vánocemi. Protože nebyly peníze na kolekce, vypomáhali si lidé všelijak. U nás doma právě tímto pasiánsem. Ten jsme večer před štedrým dnem navazovali na tenounké provázky. Dále jsme balili do staniolu domácí čokoládu, do štřapců tvrdé bonbony, červená jablíčka. Později, když dostával tatínek v zaměstnání pro každé dítě kolekci, tak se ještě připravovala kolekce. Vše muselo být připraveno, protože Ježíšek měl příští den mnoho práce a nestihl by nám možná donést stromeček. Tatínek tyto připravené věci dal nahoru na skříň a příští ráno bylo všechno pryč. Ježíšek si pro to přišel a mohl začít zdobit pro nás stromeček. Po obědě jsme chodili k babičce a po návratu domů nás čekal ozdobený stromeček. Dárky nosil Ježíšek až večer, protože to všechno najednou nepobral.

To se také celý den držel půst, aby bylo vidět zlaté prasátko. večer brambrový salát a smažené filé. Pro tatínka řízek, protože on ryby nemusel. A po večeři jsme si zazpívali koledy , dostali dárky a všichni si sedli kolem stolu a povídali si.

Chodili jsme pravidelně na půlnoční do 2 km vzdáleného městečka. Nám dětem se mnohdy nechtělo, ale vidina, že po vrácení domů dostaneme také řízek, to vyvážilo i ty 2 kilometry i někdy velmi nevlídné počasí

datum: 7. Prosince 2008 - 18:02 | autor: samor2

Autor blogu: samor2

Přeji krásný celý den bez hlupáků a průšvihů Moje www: www.teta.estranky.cz

Profil uživatele Blog uživatele Napsat soukromou zprávu

Poznámka ke komerčním sdělením na tomto blogu:
Pomáhejte nám zde udržovat kvalitu blogů a komentářů na Světě seniorů. Nepište zde články a nevkládejte do diskuze příspěvky, jejichž primárním účelem je komerční sdělení. Budou automaticky mazány. V případě zájmu o reklamu na Světě seniorů nás kontaktujte.

Poznámka k diskuzi:
Diskuzní příspěvky jsou seřazeny chronologicky. Čím je příspěvek výše, tím je novější.

Chcete napsat komentář?

Komentáře

dětství- 50létaa 60tá

18. Února 2009 - 18:18 — korina

v roce 53, pokud dobře počítám jsem nastoupila do 1. třídy do školy, kam jsem chodila až do 9 třídy..Dětství nejen moje , ale i mé sestry i jiných spolužáku bylo neradostné, zvlášt v takových rodinách jako byla ta naše. Matka pocházela z buržoázního rodu, po znárodnění o všechno přišli a náš otec , neuspěšný v životě propadl alkoholu.Maminka byla často nemocná , tak rodinný rozpočet zachranovala šitím pro lidi. Pořád k nám někdo chodil na zkoušku a my holky to hotové nosily majitelkám.Učitelé né všichni , ale větčí část hlavně ty zapálené do nové doby rudé barvy , byli k nám dětem nespravedliví , až zlí. Strýc zavřený pro politickou činost,Tím pádem jsme se i my něčeho dopustily, byly jsme se sestrou trnem v oku. Na tábory jsme nesměly , a to proto že jsme nebyly v pionýru., kam nás nevzali. To byla doba temna. Maminka to těžce nesla , soudruzi jí to uměli podat.Jen lituji že se nedožila revoluce a pád komunistu ani teta , maminky sestra. Měly těžký život po 50 letech za vlády bolševiku.a my děti s nima. ale já byla v pohodě , vystačila jsem si s jedním odřeným míčem a švihadlem.a ještě jiná děvčata, z podobných rodin. . Ale já jsem se denně těšila do postele , přetáhla jsem si peřinu přes hlavu a snila , pustila jsem si fantazií z uzdy a to vám byla nádhera . Už jsem se vznášela nad oblaky. Jako holčina jsem psala vymyšlené pohádky o hodném a bohatém tatínkovi a jak miloval své dvě dcery atd... Co jsem neprožívala v realitě to jsem si vysnila. a kolikrát si na to vzpomenu, když mi je smutno a sním dál. I snění je kumšt!!! ----Korina

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vianoce

10. Ledna 2009 - 15:32 — Anonym

Naozaj si to pekne napísala. Tie Vianoce napriek všetkému boli moc krásne. Ja som narodená trošku neskôr. V čase, keď k nám prišiel televízor. Čierno-biely. A v ňom krásne slovenské divadlá: Kubo, Ženský zákon atď.

Boli to pekné časy. Rodičia v práci dostali salónky. Strieborné, všetky rovnaké, fondantové. Neskôr už boli aj čokoládové. A potom kolekcie. Na stromček išli i jablká. A orechy sa hádzali počas večere do každého kúta. Vymietli sme ich potom na jar. A na Štefana sme išli jablko od Štedrej večere jesť von na ulicu. Prvý muž/chlapec, čo sa zjavil, to malo byť neskôr meno nášho nastávajúceho.

A v site bolo naukladané množstvo pokladov: oblátky, cesnak, orechy, med a iné. Babka robila aj makové obále. Buchtičky obarené a pomakované. Kapor býval živý vo vani. Niekedy to nedožil a tak sme zdesení pozerali ako bol dolu hnavou. A naboku.

Na polnočnú sme chodili s radosťou. Ako len vŕzgal sneh pod nohami. Všade ticho, v kostole stromčeky a spievala sa Tichá noc. Po večeri sme chodili spievať po susedoch "Dnešný deň sa radujme". Bola k tomu aj harmonika a vinše. Moc pekné to bolo. Rada si na to spomínam. Niečo z toho som zachovala pre ďalšie generácie, pre moje deti...