Svět seniorů

Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka - dobrá nálada, smutek, vědění a kromě ostatních pocitů i láska. Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí, a každý si tedy připravil svou lod a odplouval.

Jen láska chtěla vytrvat do poslední chvíla. Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem bohatství. Zeptala se - Bohatství, můžeš mne vzít s sebou. Ne nemohu, mám na své lodi příliš zlata a stříbra. Tady už pro tebe není místo.

Tak se láska zeptala pýchy, která plula na přenádherné lodi - Pýcho, můžeš mne vzít s sebou. Já tě lásko, nemohu vzít, odpověděla pých. Tady je všechno perfektní, mohla bys mou lod poškodit.

Láska se tedy ptala smutku, který ji míjel. - Smutku, vezmeš mne s sebou. Ach lásko, řekl smutek, já jsem tak smutný, že musím zůstat sám.

Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, jak na ní láska volá. Najednou řekla nějaký hlas - Pojd, lásko, poplujeme spolu. Byl do nějaký stařec, který rpomluvil. Láska byla tak štastná, že se zapomněla zeptat na jméo svého zachránce.

Když přijeli na pevnivnu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a tak se zeptala moudrosti - Moudrosti, můžeš mi říci, kdo mi to vlastně pomohl.

To byl čas, zněla odpověd.

Čas. Proč mi pomohl právě čas. Protože čas ví, jak je láska pro život důležitá.

OMLOUVÁM SE - nevím jak tam dát uvozovky přímé řeči.